Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
K poražení stagflace je třeba srazit inflační očekávání i za cenu oslabení ekonomiky. To ale chce odvahu, jakou měl Volcker, a politiky typu Reagana a Thatcherové
Jedna stará moudrost říká, že všechno už tady jednou bylo. Jiná zas, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Pozorovateli ekonomických dějin zase připadá nápadně povědomá řeka, v níž už jsme nejméně po kolena. Rostoucí inflace a s ní krize na nabídkové straně ekonomiky zpomalující růst a hrozící úpornou recesí – to už tady přece bylo. A taky to mělo jistou souvislost s podstatou fungování světového finančního systému.
Po druhé světové válce fungovaly měny v takzvaném brettonwoodském systému, který byl jakousi variantou zlatého standardu. Spojené státy garantovaly, že budou od světových centrálních bank odkupovat dolary za zlato v kurzu jedna unce za 35 dolarů. Fungovalo to dlouho skvěle a bylo to základem poválečného hospodářského zázraku.
Jenže koncem šedesátek začal zázraku docházet dech a Spojené státy se hezky keynesiánsky položily do rozpočtové expanze, rozjížděly se nejrůznější projekty boje s chudobou. Centrální banky po světě na to koukaly trochu s nedůvěrou a přemýšlely, že ty zelené papírky by bylo dobré drobet překlopit do žlutého kovu. A tak se i začalo dít. Jenže 15. srpna 1971 se probudil jistý Richard Nixon, vstal a zavřel „zlaté okno“, jak se tehdy říkalo. Označil to za dočasné pozastavení směnitelnosti dolaru za zlato, přičemž celkem pochopitelně došlo na naši starou dobrou zkušenost z šedesátého osmého, tedy že jednotkou dočasnosti je jeden furt.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
