Wolfram je téměř stejně tvrdý jako diamant a je nezbytný k výrobě čipů i zbraní. Nouze o něj představuje nové těžiště boje o světovládu.
Wolfram je téměř stejně tvrdý jako diamant a je nezbytný k výrobě čipů i zbraní. Nouze o něj představuje nové těžiště boje o světovládu.
Léky proti cukrovce, nyní ale hojně užívané i zdravými lidmi na hubnutí, mohou podle vědecké studie způsobit slepotu. Jejich výrobce, firma Novo Nordisk, se ale brání s tím, že počet případů náhlého oslepnutí je příliš malý na to, aby z něj bylo možné vyvozovat takové závěry.
Léky proti cukrovce, nyní ale hojně užívané i zdravými lidmi na hubnutí, mohou podle vědecké studie způsobit slepotu. Jejich výrobce, firma Novo Nordisk, se ale brání s tím, že počet případů náhlého oslepnutí je příliš malý na to, aby z něj bylo možné vyvozovat takové závěry.
Síť ilegálních bank financuje výrobu a distribuci fentanylu v USA. Úřady jen obtížně hledají protizbraň.
Síť ilegálních bank financuje výrobu a distribuci fentanylu v USA. Úřady jen obtížně hledají protizbraň.
Afghánská vláda si přivlastnila obchod s opiem. Podíl obchodu s drogami na tamní ekonomice vzroste – i kvůli klimatickým změnám.
Po celá desetiletí se zemědělci v jižním Afghánistánu spoléhali na opiový mák, aby se ve vyprahlé pouštní krajině uživili. I když dlouhotrvající sucho vysušilo řeky a pole byla tak slaná, že na slunci byl vidět jejich bělostný povlak, odolnému máku se dařilo.
Pak Tálibán z náboženských důvodů v roce 2022 opium zakázal. Nyní, o dva roky později, zjišťují afghánští zemědělci, kteří chtěli zákazu vyhovět a pěstovat něco jiného, že se nic jiného pěstovat nevyplatí. Říkají, že se nedokážou uživit typickými alternativními plodinami, jako jsou pšenice a bavlna. Jejich cena se propadla, protože po zákazu opia trh doslova zaplavily.
Některé další polní plodiny a ovoce, které se zde kdysi pěstovaly – včetně lilků, granátových jablek a meruněk – se pěstují stále obtížněji. V některých případech to kvůli drsným podmínkám, které afghánští výzkumníci připisují klimatickým změnám, nejde vůbec.
Co počít, ptají se zemědělci. Někteří svá pole opouštějí. Jiní odmítají nepopulární zákaz dodržovat nebo zvažují návrat k původní plodině. „Pokud nebudou moci pokrýt své náklady, vrátí se k pěstování máku,“ řekl listu The Washington Post Šams-u-Rahman Músa, vysoký vládní (rozuměj tálibánský) úředník v Kandaháru, kde je opium doma nejvíce.
Pokud se Tálibánu nepodaří úspěšně přejít od pěstování máku k jiným plodinám, může to mít dopad daleko za hranicemi Afghánistánu. Podle OSN byla země před tálibánským převratem největším vývozcem opia na světě a ještě v nedávné minulosti obstarávala více než 80 procent celosvětové nabídky.
Loni (v první sezóně, během níž pocítili pěstitelé zákaz naplno) se celková tamní produkce opia propadla o 90 procent. Satelitní snímky ukázaly, že v Hílmandu čítal pokles 99,9 procenta a v Kandaháru, kdysi srdci afghánské pěstitelské aktivity, téměř 90 procent.
S tím ovšem zmizely i související příjmy. Zvláště výrazný je jejich pokles na jihu Afghánistánu. Mnoho stromů v tamních sadech donedávna umělo díky hlubokým kořenům krátkodobým vedrům odolávat. Hladina podzemní vody v povodí řeky Hílmand však v letech 2003 a 2021 klesla v průměru o téměř tři metry. Zimní srážky, které jsou pro zemědělce obzvláště důležité, se navíc na jihu země mají výrazně snížit.
V minulosti déšť vyplavoval sůl z polí, ale dlouhotrvající sucho v posledních letech způsobilo prudký nárůst zasolení půdy. „Mák roste dobře, ale nic moc jiného,“ řekl Abdul Džalál, úředník pro zavlažování v Kandaháru. Půda je nyní tak slaná, že lze pěstovat pouze pšenici a ječmen, které jsou vůči zasolení poměrně odolné. Výnosy z těchto plodin jsou však tak mizivé, že zemědělce neuživí.
Na experimentální farmě v Kandaháru začala před lety (ještě proamerická) vláda testovat odolnost granátovníků vůči horku. Nyní se jich na zkušebních vládních pozemcích pěstuje téměř 80 druhů. Někteří vládní úředníci považují granátovníky za vhodnou alternativu, protože jejich kořeny vedou tak hluboko, že jen tak nevyschnou. Ale kandahárský šéfmelioratér Džalál řekl, že jej šokovalo, když viděl, jak špatně stromy rostou v pouštních oblastech s vysokou salinitou.
Jiné rostliny jsou na tom ještě hůře. Uprostřed dlouhotrvajícího sucha v minulých letech broskvoně uschly zevnitř a musely být pokáceny; pokusné vinné révy slunce doslova spálilo.
Potíže zemědělců nevěstí pro (zpočátku úspěšný) zákaz opia nic dobrého. „Když jsem pěstoval mák, bylo to pětkrát výnosnější a bylo to mnohem jednodušší,“ řekl 55letý farmář Hadži Wazír. „Teď už nedokážeme pokrýt ani své náklady.“
Náznaky nespokojenosti se zákazem se objevují i jinde v zemi. Podle Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu pokleslo pěstování máku v provincii Badachšán (již Tálibán de facto neovládá) od roku 2021 do loňského roku jen asi o 56 procent. K tomu je třeba připočíst, že bohatí majitelé půdy, kteří mohli mák ještě před zákazem skladovat, jej nyní mohou vyvážet za mnohem vyšší ceny.
A o to možná právě jde. „Západní svět na afghánskou krizi zcela zapomněl,“ řekl na to téma španělskému listu El País José Miguel Calvillo, profesor mezinárodních vztahů z madridské univerzity Complutense. Kombinace nedostatku pozornosti a našponovaných cen využívají zločinecké skupiny.
Afghánský novinář Mirwais Khan uvedl pro časopis Foreign Policy, že podle jeho zdrojů z jižní provincie Hílmand se pěstování máku v současné sezóně blíží nule. Na trzích se podle něj ceny vyšplhaly z asi 100 dolarů za kilogram před rokem na zhruba osmnáctinásobek. Minulý měsíc informovala rozhlasová stanice Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda, že trhy s opiem v Hílmandu a Kandaháru fungují jako obvykle, a uvedla, že překupníci shromáždili „strategické zásoby“, aby vysokých cen řádně využili.
To se odrazilo i na trhu s heroinem. Loni Afghánistán vyprodukoval přibližně 24 až 38 tun polosyntetického opiátu určeného na vývoz (jehož čistota se pohybuje mezi 50 a 70 procenty), což je zlomek množství z roku 2022 (350 až 580 tun), napsal El País. Pokud zákaz pěstování bude platit méně důsledně, lze však opět očekávat razantní zlevnění oblíbeného (byť ilegálního) opiátu.
Podle odhadů Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) představoval obchod s drogami v loňském roce až 14 procent afghánského HDP. Pokud lze věřit novým údajům téhož úřadu, bude to letos ještě mnohem více. Co z toho plyne? Tálibán obchod s drogami neomezil z důvodů ideologických, nýbrž proto, aby jej monopolizoval a vydělal na tom.
A nejen to; může si otevírat dveře k expanzi. „Snížení příjmů v afghánském dodavatelském řetězci opiátů by mohlo stimulovat alternativní nelegální aktivity, což by mohlo vést k nárůstu obchodu s jinými látkami, jako jsou syntetické drogy, například metamfetamin,“ uvádí zpráva UNODC.
Hans-Jakob Schindler, vrchní ředitel berlínského a newyorského projektu Counter Extremism Project, nevěří, že zákaz je skutečný, natož dlouhodobý. Považuje ho za pokus maximalizovat zisky a zároveň ukolébat mezinárodní společenství, aby uznalo Tálibán. Nebo jde o diverzifikační hru.
„Kdybych byl Tálib, začal bych se zabývat pervitinem,“ řekl Schindler v rozhovoru pro Foreign Policy. Surovina pro výrobu rostlinného metamfetaminu, efedra, roste v Afghánistánu divoce. Tálibán ji také zakázal. Droga se však dá jednoduše a levně syntetizovat pomocí snadno získaných prekurzorů a vařit v laboratořích, které jsou na satelitních snímcích téměř nezjistitelné. Náklady a výnosy jsou mnohonásobně vyšší než u heroinu.
„Mohou zvýšit výrobu pervitinu. Ze satelitních snímků to lze poznat, ale musíte vědět, co hledáte. A také co sledovat. Bude mnohem těžší to dokázat, protože laboratoře často vypadají jako jakákoli jiná budova,“ cituje Schindlera Foreign Policy.
