Svorník, nebo dělitel? V čem by byl Pavel lepší prezident než Babiš
Český prezident má v podstatě tři hlavní oblasti pravomocí a vlivu. A ve všech má Petr Pavel navrch.
Zahraniční a bezpečnostní politika
Jsme přinejmenším ve studené válce s Ruskem, a to se jen tak nezmění. Nejen proto zažíváme proces pomalé deglobalizace. V Evropě jsme procitli ze sna o trvalém míru a vydali se na nezbytné, ale nejisté, možná příliš radikální a drahé tažení proti globálnímu oteplování. Víme, že europocentrická éra je pryč a těžiště vývoje se přesouvá na jiné kontinenty. Zkrátka výzva střídá výzvu a svět se před našima očima mění. Více, než si možná myslíme.
Prezident republiky nemá nijak silné zahraničně- ani bezpečnostněpolitické pravomoci, ale už to, že zastupuje stát navenek, z něj v této oblasti dělá jednoho z důležitých aktérů. Je naprosto zásadní, aby dobrou spoluprací a vzájemným respektem k vládě i k opozici přispíval k čitelné a spojenecky odpovědné politice země. V lepším případě tu dokonce může sloužit jako mediátor mezi vládou a státotvornou opozicí.
Díky počínání obou kandidátů v minulosti, jejich profesní praxi i volební kampani leccos víme o jejich názorech a postojích. Pevnější záruku bezproblémového fungování našich vztahů se sousedy a spojenci, ale i větší jistotu vůči našim současným i potenciálním nepřátelům skýtá Petr Pavel. A to i když si odmyslíme kampaňové excesy Andreje Babiše, které ho v této disciplíně značně poškodily.
Pavel je sice vládními stranami doporučený, ale ve skutečnosti občanský kandidát. Kdyby se mu podařilo úspěšně se zhostit role mediátora zahraniční a bezpečnostní politiky, bylo by to epochální.
Ústavou svázaný personalista
Český prezident má řadu personálních pravomocí. Při uplatňování většiny z nich je však významně omezen ústavou a ústavními zvyklostmi. Tedy, měl by být. Rozdělme si tyto pravomoci do tří ranků.
Do prvního z nich patří záležitosti kolem jmenování a odvolávání premiéra a ministrů. Mnohé okolnosti nasvědčují tomu, že oba kandidáti jsou v této otázce připraveni dodržovat ústavní pravidla lépe než Miloš Zeman, což nebude těžké, ale snad i více než Václav Klaus, což by bylo žádoucí. Zároveň jsme od obou kandidátů v kampani slyšeli i výroky, které bychom nečekali. Oba se týkaly případných nominantů SPD. Výborný volební výsledek Okamurovy partaje by určitě zamotal hlavu oběma z nich. Nezbývá než věřit, že situace tak daleko nedojde.
Oba zbývající ranky souvisí s budováním dalších mocenských pilířů – s Ústavním soudem a s Českou národní bankou. Je evidentní, že Pavel má navrch z hlediska expertů, které kolem sebe shromáždil. Neskrývá, že se s nimi bude v případě nominací do čela obou zmíněných institucí radit. Lze se domnívat, že by to, byť s odporem, dělal i Babiš.
Na tahu bude nový prezident především u ústavních soudců. Mnohým z nich bude brzy končit mandát. Pavlovo okolí je větší zárukou, že právě on najde vyvážený soubor kandidátů z hlediska zkušeností, zaměření i ideového založení a získá pro něj i nezbytnou podporu v Senátu. A také že vybere takového předsedu, který bude přirozeně vzbuzovat respekt a důvěru.
Společenská soudržnost
Všechny kroky nového prezidenta by však především měly směřovat k tomu, aby se opravdu stal svorníkem společnosti, a ne jejím vrchním dělitelem. Je velmi pravděpodobné, že ač by si to Andrej Babiš upřímně přál, on zkrátka roli spojovatele nikdy hrát nemůže. To je dokonce jeho největší handicap.
Cesta k úspěšné misi svorníku vede ovšem nejen přes bezproblémové a konsenzuální chování ve výše zmíněných oblastech, nýbrž také přes nehranou, ale skutečně prožívanou empatii. Nový prezident musí prokázat, že mu opravdu leží na srdci svírání nůžek a zakopávání příkopů ve společnosti.
Velkým úkolem pro něj bude hledání ztraceného respektu k právu a státu jako vynucovateli práva principem „padni komu padni“. Přesvědčení o spravedlnosti ve společnosti už dlouho slábne.
Přesně tady by mělo ležet těžiště prezidentských aktivit. Přesně podle nich bude nový prezident posuzován. Ani při největší fantazii si nelze představit, že by Andrej Babiš právě v této roli mohl kvůli celé své polistopadové, ale především aktuální pozici uspět.
Jestli v této misi uspěje Petr Pavel, se brzy ukáže. A už za pět let mu to každý český volič bude moci znovu spočítat.