Německý vývoz v září zpomalil, ač se čekal opak, a ochlazení bylo patrné zvlášť u exportů do EU, která se ponořuje do recese, a do Číny, vytrvale zavírající celá města, kdekoli se covid-19 vyskytne. Vlivné sdružení exportérů BGA slabé výsledky dává do souvislosti s extrémním podražením energetických vstupů, které – promítnuty do vývozních cen – zájem o německé investiční zboží a průmyslové výrobky brzdí.
Kdyby člověk chtěl trollit, asi by se zeptal, proč přesto německý vývoz do Spojených států láme všechny rekordy (že by slabé euro?), ale…
Nejhorší saldo
V principu je nesporné, že vysoké náklady na energie jsou pro průmyslová odvětví zastoupená v Německu – a ještě více v Česku – velkou a potenciálně drtivou ranou.
Čerstvý průzkum mezi členy Německé hospodářské komory (DIHK) z minulého týdne uvádí, že 52 procent respondentů pro příští rok počítá se zhoršením své ekonomické situace, zatímco se zlepšením jen osm procent. Výsledné saldo je tak dosud nejhorší od roku 1985, tedy za celou dobu, kdy se průzkum mezi členskou základnou DIHK pořádá.
Z českého hlediska další podstatná skutečnost: výrazně rychleji než vývoz klesá německá dovozní poptávka, za tu cenu je obchodní bilance opět v plusu. Proč nás to bude bolet víc? Protože přidaná hodnota vytvořená z jedné megawatthodiny je u nás nižší, jinak řečeno, stejně vysoké náklady rychleji zatáhnou české firmy do ztrát.
Pokud se skutečně dostanou od ledna (respektive března) příštího roku přes zastropování cen elektřiny a plynu do úrovně sedmdesáti procent spotřeby v loňském roce, bude tento asymetrický dopad „Energiepreisbremse“ na střední a velké firmy ve prospěch těch působících v Německu ještě výraznější.
Chybí pud sebezáchovy
Toto je bohužel rok, který naprosto dokonale nahrává stereotypům o německé aroganci a potvrzuje rčení o tom, že Němci nedělají malé chyby. Nikdo z lidí, kteří mohli rozhodnout, nebral vážně varování, že vypínání jaderných elektráren z politicko-ideologických důvodů se jednou vymstí. To se naplnilo na sto procent, když letos spektakulárně nevyšla sázka na ruský plyn jako překlenovací řešení, než jádro i plyn nahradí obnovitelné zdroje.
Teď ještě německý die Welt vynesl na světlo boží, že ministr hospodářství Robert Habeck si nenechal poradit od svých vlastních expertů, kteří mu letos v březnu doporučovali, aby vláda prodloužila provoz zbývajících jaderných elektráren, co to půjde. Nic takového jako technicky zcela nepodjatá expertní analýza s otevřeným koncem podle všeho neproběhlo.
Kdo čekal, že se projeví pud sebezáchovy a snaha neobnovit rány z obcování s ruským medvědem ve styku s čínským tygrem, mýlil se. Německé koncerny v Číně dál investují, jako by se nechumelilo, a čtvrtinový podíl v hamburském kontejnerovém terminálu navzdory politickému odporu spolkových ministrů za Zelené a liberály bude prodán čínským státem ovládané společnosti Cosco.
V angličtině je takový hezký slangový výraz „double down“, tedy zdvojnásobení sázky v situaci, kdy už je zřejmé, nakolik je hra riskantní. Je převzat z hazardu a jen mimořádným šťastlivcům se vyplácí. Velmi rád bych se mýlil, ale mám obavu, že toto nebude ten případ.
