Zeptáte-li se Američana, jak se mu daří, velí mu dobrá výchova odpovědět, že „dobře“, přinejhorším „docela dobře“. Chce-li zdůraznit, že si je něčím jist, řekne, že je to jako „peníze v bance“, zkrátka „ložené“. V Česku je spokojenost s vlastními poměry vyjadřována buď formou žertování, nebo jde o poťouchlý způsob, jak dopálit závistivé okolí.

Na to, že Česko zažilo nejhlubší hospodářský pokles za celou jednu generaci, je tady pár věcí, které obraz všeobecné hospodářské mizerie, pandemické únavy a společenské chandry docela narušují. Kupříkladu: Kdo by si troufl říct, že takový obor jako lesnictví a těžba dřeva dokázal v roce, kdy pokračovala kůrovcová těžba a ceny dříví byly v suterénu, snížit nejen čistou zadluženost vůči bankám (rozdíl mezi úvěry a vklady), ale zároveň mu stouply peněžní zůstatky na bankovních účtech - v prosinci meziročně o hezkých 42,6 procenta na 8,3 miliardy korun a nějaké drobné?

Peníze v bance

Z grafů, sestavených na základě bankovní statistiky vedené ČNB, přitom vyplývá, že to ani zdaleka není ojedinělý případ, ale spíše pravidlo. Jakkoliv to o sobě zástupci oborových sdružení a podniků neříkají, heslo „money in the bank“ platí i tam, kde by člověk vinou nařízených uzávěr, jež postihly jejich odběratele nebo přímo je, čekal pravý opak.

Je zapotřebí si říct, že tato statistika nenahradí finanční analýzu jednotlivých podniků, například při poměřování likvidity, celkové zadluženosti a podobně. Nezahrnuje kupříkladu dluhopisy, které neskončily v rozvahách bank, ani obchody uzavírané se zahraničními peněžními ústavy, vztahy k akcionářům nebo obchodním partnerům. Na rozdíl od podrobného rozboru finančních výkazů a příloh k auditovaným účetním závěrkám má ale jednu obrovskou výhodu: je rychlá, pokud za rychlost můžeme považovat měsíční zpoždění.

Jasně že jsou „vykrvené obory“, které se propadly a meziroční tržby mají v suterénu. Podle toho vypadá jejich saldo vůči bankovnímu sektoru a mnoho podnikatelů z těch nejvíc postižených tržních segmentů typu ubytovacích služeb nebo pohostinství a restaurací zavřelo a ve stejném složení už neotevře. Kupodivu a díkybohu není těch oborů zase tolik (počet subjektů bude obrovský). To, že jako celek na tom zdaleka nejsou podniky finančně tak špatně, jak by se při deset měsíců trvající koronavirové kalvárii mohlo zdát, má hned několik vysvětlení.

Tři důvody, proč je to lepší

Zaprvé, firemní managementy zjevně začaly šetřit, omezovat zbytné výdaje, ale i investice, jejichž reálný propad byl loni o vysokých 8,6 procenta, aby nespadly do insolvence a byly schopny splácet své závazky. Drtivé většině se to podařilo. Zadruhé, ať si o efektivnosti vládní pomoci myslíte, co chcete, její rozsah přes poskytnuté úlevy a dotace nebyl zanedbatelný. Byznysy, včetně mikrofirem a živností, dohromady dostaly tou či onou cestou 110 miliard korun, další peníze pak pobírali jejich zaměstnanci poměrnou částí dotací na udržení pracovního místa (Antivirus). Další, ne úplně zanedbatelná, byla úleva na hotovostním toku, kterou poskytly banky zčásti při dobrovolně sjednaném moratoriu, zčásti ze zákona. Dohromady se to dotklo v případě firem asi 200 miliard jejich bankovních úvěrů, přičemž samotný rozsah úlevy je pochopitelně nižší, ale je také v řádu miliard. Splácet se to musí, ale ve své době to pomohlo.

No a pak je tady ten hlavní faktor: na jaře se uzavřela mnohem větší část ekonomiky než při druhé i v současnosti probíhající třetí vlně, a navíc byl vážně ochromen „německý dodavatelský řetězec“, do nějž je integrována velká část zpracovatelského průmyslu v Česku. Mnohdy české subdodávky končí nikoli v německém finálním užití, ale v dalších zemích Evropy i v zámoří (USA a Čína jsou z hlediska odbytišť německá jednička a dvojka před Francií). Mimochodem, hlavní argument programu Antivirus nebo kurzarbeitu byl a je udržení zaměstnanosti ve firmách při krátkodobém výpadku, který se počítá na měsíce, maximálně na pár čtvrtletí. Minimálně v průmyslu se to vyplatilo: čerstvé obchodní statistiky z Německa ukazují, že v prosinci se meziročně objem dovozu z Česka zvýšil na famózních 15,9 procenta. Pevně doufám, že to tak zůstane.