Evropa se chystá ke zpřetrhání vazeb s Ruskem a snížení závislosti na jeho energetických surovinách. V případě uhlí už padlo rozhodnutí, od srpna se nebude do Evropské unie z Ruska dovážet. Nyní se nejvíce diskutuje o konci odběru ruské ropy a zemního plynu, na což velmi tlačí ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.
Analytici ale upozorňují, že embargo může pomoci Evropě k energetické nezávislosti, ale další požadovaný efekt, tedy dotlačení Vladimira Putina k ukončení války na Ukrajině, se dostavit nemusí. Ruští exportéři si totiž najdou nové klienty zejména v Asii.
Ruská ekonomika je na exportu energií životně závislá. V minulém roce pocházelo 45 procent příjmů ruského rozpočtu z prodeje ropy a zemního plynu, uvedla Mezinárodní agentura pro energii (IEA). Většina exportu směřovala do evropských zemí. V případě ropy a ropných produktů to byla zhruba polovina, u zemního plynu se jedná o tři čtvrtiny ruského exportu. Rychlé přesměrování vývozu ale nebude pro Kreml jednoduchým úkolem.
Moskva se nyní zaměřuje na zvyšování dodávek pro země, které na ni neuvalily ekonomické sankce. Jedná se hlavně o Čínu a Indii, ekonomiky, jež mají obrovskou spotřebu fosilních zdrojů. Čína je v případě ropy už nyní největším zákazníkem Ruska mimo Evropu, loni tam směřovalo 38 procent ruského vývozu. Peking ropu prodává dál v regionu Asie a Oceánie.
Indie pak v posledních měsících nákupy ruské ropy výrazně navyšuje – ještě loni totiž z největší země světa dovážela jen dvě procenta své spotřeby. I proto se stala terčem kritiky Spojených států a Británie, jež dovoz ropy a plynu z Ruska zakázaly.
Porazí Rusko Saúdy?
Analytik pro geopolitická rizika v energetické poradenské společnosti Rapidan Energy Group Fernando Ferreira tvrdí, že bude letos zajímavé sledovat, jak se bude Rusko snažit zastínit Saúdskou Arábii v dodávkách ropy na čínský a indický trh. Zpřetrhat dlouhodobé obchodní vztahy totiž není triviální záležitost, mezi zeměmi Perského zálivu a Čínou se vazby budovaly desetiletí.
Margarita Balmacedaová z Davisova centra pro ruská a eurasijská studia na Harvardově univerzitě připomněla, že indické rafinerie kupují ruskou ropu, o kterou nebyl na trhu u jiných zemí zájem. Nicméně ani Indie si nemůže dovolit úplně zavřít dveře u odběratelů z Blízkého východu. V následujících letech může mít Rusko problém s udržením objemu dodávek, protože nebude mít přístup k západním technologiím a investicím.
Daleko větší starostí pro vládce Kremlu bude prodej zemního plynu, pokud jej evropské země ukončí. Většinu plynu totiž dodává Rusko prostřednictvím sítě klasických plynovodů, zatímco v produkci zkapalněného LNG, který poskytuje větší flexibilitu transportu, výrazně zaostává za konkurenty. V minulých letech nejvíce zkapalněného plynu vyvážela Austrálie a Katar, třetí byly Spojené státy, Rusko s odstupem čtvrté.
Místo Evropy Čína
Nejpravděpodobnější variantou tak zůstává, že se Rusko v následujících letech obrátí se zemním plynem na Čínu. Už v únoru Moskva a Peking uzavřely třicetiletou smlouvu na dodávky plynu novým plynovodem Síla Sibiře 2, jenž má spojit největší zásoby plynu v Rusku v oblasti Jamal s Čínou. Podle analytiků to ale nebude dříve než v roce 2030.
Rusko také oznámilo, že navýší dodávky do Pákistánu plynovodem Pakistan Stream. Plynovod dlouhý přes tisíc kilometrů má vést z přístavu Karáčí do města Láhaur na severu země. Zkapalněný plyn se ale musí do Karáčí dovézt tankery. Stavbu za více než dvě miliardy dolarů má provést Gazprom. Nicméně vybudování nové infrastruktury si vyžádá velké objemy financí a Rusko nyní není v pozici, kdy si to může dovolit, poznamenala Balmacedaová.
Současné dodávky ruského plynu do Číny pocházejí z ropných polí na východě Sibiře, případně ze Sachalinu. Největší ložiska plynu má ale Rusko na západě Sibiře a směřují do Evropy. Vybudování nového plynovodu Síla Sibiře 2 si vyžádá řadu let, zdůraznil Ferreira. Krátkodobé řešení podle něj neexistuje.
Dlouhodobým důsledkem války na Ukrajině může být i to, že ruský export surovin bude postupně upadat a země přestane být globálním hráčem na energetických trzích. „Prostě nebudou energetickou velmocí, kterou jsou dnes. Ne proto, že by neměli zdroje, ale proto, že nemají trhy, kterým by suroviny prodali, nebo technologie, které těžbu zajistí,“ předpověděl Ferreira. Balmacedaová ale namítla, že se dodávky surovin do Evropy mohou velmi rychle zvýšit, pokud k tomu bude politická vůle.
