V reakci na zpomalující poptávku po elektromobilech, nedostatek cenově dostupných modelů a obchodní napětí mezi Evropou a Čínou oznámila automobilka, že i po roce 2030 bude nadále nabízet hybridní modely.
V reakci na zpomalující poptávku po elektromobilech, nedostatek cenově dostupných modelů a obchodní napětí mezi Evropou a Čínou oznámila automobilka, že i po roce 2030 bude nadále nabízet hybridní modely.
Stále více mladých lidí považuje vlastnictví bydlení za méně důležité a preferuje jiné formy ubytování. Hypotéky a náklady spojené s vlastním bytem či domem je odrazují. „Takový závazek nám za to ani nestojí,“ uvedli v průzkumu.
Stále více mladých lidí považuje vlastnictví bydlení za méně důležité a preferuje jiné formy ubytování. Hypotéky a náklady spojené s vlastním bytem či domem je odrazují. „Takový závazek nám za to ani nestojí,“ uvedli v průzkumu.
Ruský soud zablokoval případný prodej Raiffeisen Bank International, ruské dceřiné firmy rakouské bankovní skupiny.
Ruský soud zablokoval případný prodej Raiffeisen Bank International, ruské dceřiné firmy rakouské bankovní skupiny.
Ovládnutí Arktidy je zásadní pro kontrolu nových cest globálního obchodu i přístupu k nerostným surovinám. Rusko nyní disponuje pěti desítkami ledoborců, jež mohou prorážet cestu ostatním lodím. Spojené státy jich mají jen několik.
Ovládnutí Arktidy závisí také na technickém vybavení. Pro průzkum i prorážení cest pro ostatní lodě jsou nezbytné ledoborce. V této kategorii tradičně dominoval Sovětský svaz, nyní vládne Rusko. V současné době má osm ledoborců na jaderný pohon, devátý Ural bude k dispozici od příštího roku. Moskva zůstává jedinou mocností, jež má jádrem poháněnou arktickou flotilu.
V celkovém počtu ledoborců Ruská federace také dominuje, má jich dohromady okolo padesátky. V tomto směru Spojeným státům skutečně ujel vlak. Američané evidují pouze pět ledoborců (pobřežní stráž má v provozu jen dva) a další tři by měly být hotové do roku 2026. To je pro posílení vlivu v arktickém prostoru žalostně málo. V počtu ledoborců poráží Američany i Kanada, Finsko a Švédsko.
Oblast severního polárního kruhu byla dlouhé dekády pod rozlišovací schopností Washingtonu. S tím, jak v regionu stoupá teplota a ledy tají, tam začíná být více rušno. Zejména Moskva si uvědomuje geopolitický a obchodní význam celé oblasti.
Už v roce 2010 vyplul z ruského Murmansku ropný tanker Baltika. Neměl ale namířeno – jak je zvykem – směrem na jih, přes Suezský kanál a Indický oceán do Číny, ale zvolil severní námořní cestu. K tomu samozřejmě potřeboval postupně pomoc tří jaderných ledoborců, aby ho nejnáročnějším úsekem okolo pólu provedly.
V současnosti se stále vážněji vede debata o tom, jak se Suezu vyhnout. Jedná se také o reakci na březnový karambol, ke kterému došlo vzpříčením kontejnerové lodi Ever Given. Jednu z nejrušnějších námořních cest světa blokovala týden. Protože objem kontejnerové námořní dopravy roste, mohou se problémy opakovat.
Námořní cesta z Evropy do Číny podél ruského pobřeží začíná být stále atraktivnější, navíc je o polovinu kratší. Náklad z Hamburku do Jokohamy musí na palubě lodi urazit přes dvacet tisíc kilometrů, okolo Ruska to je pouze dvanáct tisíc kilometrů. To znamená obrovské úspory času i paliva, jež se pohybují ve statisících dolarů na jeden náklad. V roce 2018 proplul severní cestou bez pomoci ledoborců tanker na LNG Eduard Toll kanadské firmy Teekay. Nutno říci, že má speciálně upravený trup, aby ledovou cestu zvládl.
Letos v lednu se přidal ruský speciální tanker na LNG Christophe de Margerie (dokáže prorážet led o síle 1,5 metru), který dopravil zkapalněný plyn z poloostrova Jamal do Číny. Na zpáteční cestě mu asistoval největší ruský ledoborec 50 let vítězství.
Rusko očekává, že se množství zboží přepraveného severní cestou zvýší až na 80 milionů tun v roce 2024. Nyní se pohybuje na úrovni 33 milionů tun a za posledních pět let vzrostl objem pětkrát. Pro srovnání, suezským kanálem proplouvá násobně více zboží, v roce 2019 to bylo 1200 milionů tun.
Arktická oblast přitahuje pozornost i z hlediska zásob nerostných surovin včetně fosilních zdrojů. V Americe zaujal v minulých letech nápad Donalda Trumpa, který chtěl po vzoru Aljašky (carské Rusko prodalo poloostrov Spojeným státům v roce 1867 za sedm milionů dolarů) koupit i Grónsko, patřící Dánsku. Kolem ostrova křižují i průzkumné lodi z Číny a Ruska.
V posledních grónských volbách, které se konaly v dubnu, vyhráli zastánci nezávislosti země a také odpůrci těžby vzácných kovů. Aktivně tam vystupuje australská těžařská firma Greenland Minerals, kterou ovládají Číňané.
V Americe sílí hlasy, že je třeba frustrující politiku ohledně vlivu na dění v Arktidě radikálně změnit. Ukazuje to debata o budování nových ledoborců. Zatímco Rusko staví stále další plavidla, politici v Kongresu se hádají o to, zda se mají dát další peníze právě na tento typ lodí. Americká pobřežní stráž má fakticky k dispozici jen dva stárnoucí ledoborce, které mohou v arktickém regionu operovat.
I když to může znít nelogicky, právě tání ledu představuje větší riziko pro průzkum i reakci na možné přírodní katastrofy v Arktidě. Proto je třeba mít ledoborce nejsilnější třídy, zdůraznil ředitel námořních studií na Tuftsově univerzitě Rockford Weitz. Ledové kry mohou poškodit kromě lodí i ropné plošiny. Podle americké geologické služby je třicet procent neobjevených ložisek zemního plynu právě v Arktidě.
Americe také chybí ratifikace Úmluvy OSN o mořském právu, kterou stále odmítá americký Senát. Úmluva byla podepsána už v roce 1982 a definuje jednotlivá pásma mořských vod. Spojené státy by si mohly nárokovat mořské dno u amerického pobřeží o dvojnásobné rozloze Kalifornie.
I když na souhlas tlačili prezidenti Bill Clinton, George W. Bush i Barack Obama, k ratifikaci USA stále nepřistoupily. Hlavní námitka spočívá v omezení těžby pod mořským dnem. Na druhou stranu by to poskytlo podle Weitze větší právní jistotu USA ve sporných vodách v Arktidě.
