Vysoký padesátník s prošedivělými vlasy, strništěm na tváři, v bílé košili s vyhrnutými rukávy a bez kravaty stojí na nádvoří někdejší vojenské akademie v Berlíně, nyní ministerstva hospodářství a ochrany klimatu. Jasnými a pro laickou veřejnost srozumitelnými slovy vysvětluje, proč a jak se Německo urychleně zbaví závislosti na ruském uhlí a ropě, ale i proč to u zemního plynu bude trvat o něco déle. 

„Německo se musí stát nezávislým na ruských energetických importech. Německá cesta ovšem není taková, že bychom vyhlásili embargo a pak přemýšleli, jak ho realizovat a co to bude znamenat pro hospodářství a občany. Naopak nejdříve musíme naplánovat konkrétní kroky a pak teprve říct, podívejte, už jsme se zbavili například ruského uhlí,“ vysvětluje Robert Habeck, jinak také německý ministr hospodářství za stranu Zelených, který se zrovna vrátil z Varšavy. Tam dojednal se svou polskou kolegyní Annou Moskwa dodávky ropy z Polka pro německé rafinerie, které doposud zajišťovalo Rusko.

Ze čtyřapůlminutového videa se stal virál, na Twitteru má přes čtyřicet tisíc lajků a 4,6 tisíce retweetů. Habeck za jasný a srozumitelný styl komunikace i prezentované teze získal mnoho pochvalných reakcí od politických komentátorů i ekonomů. Dva měsíce po začátku války na Ukrajině prezentoval hmatatelné výsledky a zároveň dal uvěřitelnou vizi do budoucna. 

To ostře kontrastuje se zmatečným vystupováním kancléře Olafa Scholze, který čelí ostré kritice doma i v zahraničí. Podle pravidelného průzkumu ARD-DeutschlandTrend je se Scholzovou prací spokojeno jen 39 procent Němců, o dvanáct procent méně než ještě začátkem dubna. Habeck má naopak důvěru 56 procent voličů, nejvíce ve své kariéře. Stejnou míru podpory má i jeho stranická kolegyně a ministryně zahraničí Annalena Baerbocková.

Právě strana Zelených se po vypuknutí války profiluje jako největší dravec německé politiky. Baerbocková si však na rozdíl od Habecka za sebou táhne některé kiksy z minulosti. Kdo je aktuálně nejviditelnější politik největší evropské ekonomiky? 

Spisovatel s vazbami na Dánsko

Rodák z Lübecku vystudoval germanistiku, filozofii a filologii. Mluví plynně dánsky a také jeho čtyři dospělí synové studovali na dánských školách a v současnosti v Dánsku žijí. Ke skandinávské zemi, označované za nejzelenější v Evropě, má Habeck blízko. Chvíli studoval v Roskilde, kde se také seznámil se svou ženu Andreou Paluchovou. Spolu s ní tvoří spisovatelské duo, vedle překladů z anglické literatury a několika dětských knížek vydali i několik románů. První z nich, Smrt Haukeho Haiena z roku 2001, by měl být brzy i zfilmován rakouským režisérem Andreasem Prochaskou. Jde o pokračování klasického díla německé literatury Jezdec na bílém koni od Theodora Storma. 

Zájem o politiku u Habecka vzbudila katastrofa v jaderné elektrárně Černobyl. Počátkem nultých let vstoupil do strany Zelených a postupně se přes regionální a zemskou úroveň propracoval na špici stranické hierarchie. Nebyla to přímočará cesta, v průběhu let zažil mnoho volebních i partajních porážek. Jak řekl německé veřejnoprávní televizi NRD, ty ne vždy dobře snášel. Podle jeho slov ho politika baví. Nepřekvapí, že Habeck vzhledem ke své profesní minulosti i politické orientaci označuje za svůj vzor českého prezidenta Václava Havla. 

V lednu 2018 se stal spolu s Baerbockovou šéfem Zelených. Habeck je zastáncem pragmatické a méně ideologické politiky. Přemírou idealismu Zelení nejen v Německu tradičně trpí. S Baerbockovou si stanovili za cíl stát se dominantní středolevicovou silou v německé politice místo sociálních demokratů SPD. Dle volebních průzkumů to vypadalo, že šance nejsou vůbec špatné. Na pozici kandidátky na kancléřské křeslo však Zelení nakonec vybrali Baerbockovou, na kterou se posléze provalilo uvádění nepravdivých údajů v životopise a opisování v knize, kterou vydala. To straně uškodilo v loňských volbách do Bundestagu a Zelení nakonec skončili až třetí za SPD a křesťanskými demokraty CDU/CSU. 

Ostře proti kancléři

Vítěznému Olafu Scholzovi se po volbách podařilo sestavit takzvanou semaforovou koalici, ve vládě vedle Zelených a SPD zasedli ještě liberálové z FPD. Habeck získal důležité křeslo ministra hospodářství a energií, resort se nově přejmenoval na ministerstvo hospodářství a ochrany klimatu. Habeckovým hlavním úkolem bylo urychlit přechod Německa na bezemisní energetiku za využití ruského zemního plynu coby přechodového paliva. 

Vše změnil 24. únor letošního roku. Po útoku na Ukrajinu bylo jasné, že s ruským plynem nelze dlouhodobě počítat. Zatímco jinde v Evropě se začaly ozývat hlasy o konci Green Dealu a nutnosti odložit plánovaný konec uhlí, dieselových motorů či jaderných elektráren, Habeck naopak přitlačil. Vládě předložil komplexní změnu zákonů, která má za cíl úplně očistit Německo od uhlíku do roku 2035. To je v rozporu s koaliční smlouvou, která s nulovými emisemi počítá až o deset let později. 

Kancléř Scholz na to na Twitteru reagoval tak, že jde o důležitý krok pro koalici. „Do roku 2045 chceme být klimaticky neutrální průmyslovou zemí,“ dodal však Scholz. To ukazuje, že s nepředjednaným výpadem koaličního kolegy nesouhlasí. Zároveň však svého ministra nijak neusměrnil, což dost vypovídá o rozložení sil mezi oběma politiky. Habeck stejně jako Baerbocková tlačí na kancléře ohledně dodávek těžkých zbraní na Ukrajinu, ten se ocitá v těžké defenzivě a evidentně nemá dost silnou pozici vzdorovat ještě v dalších tématech. 

Zda je termín 2035 reálný, či ne, nehraje v tuto chvíli roli. Důležité je, že se Habeckovi podařilo rychle ukončit závislost na ruském uhlí a ropě a zároveň zajistit adekvátní náhradu tak, aby to citelně neohrozilo německou ekonomiku. U plynu, kde je to pro Německo výrazně složitější, se naopak nevrhá do zbrklých a radikálních opatření.

Trochu to připomíná neukvapený styl exkancléřky Angely Merkelové, která nejdříve pečlivě analyzovala všechny možnosti a poté zvolila z jejího pohledu nejvhodnější řešení. To platí pro pracovní postup, nikoli komunikaci. Zvlášť ke konci své éry se Merkelová vyjadřovala na rozdíl od Habecka natolik diplomaticky a nejasně, že bylo třeba řady zkušených interpretátorů, kteří veřejnosti překládali, co chce kancléřka vůbec říct. 

Je samozřejmě možné, že půjde jen o přechodný efekt a bílá košile brzy dopadne jako červený svetr. Také exministr vnitra Jan Hamáček uprostřed covidové krize na chvíli vzbudil zdání, že by vedle nekompetentního premiéra Andreje Babiše mohl být tím, kdo bude mít věci pevně v rukou a využije šanci k politickému vzestupu. Pak však příležitost rychle promrhal.

Koneckonců i Scholz po prvotním zaváhání po začátku války vystoupil v Bundestagu s rozhodnou řečí o „Zeitenwende“, bodu zlomu, kterou mnozí interpretovali jako přelomovou nejen pro Německo, ale i politika Scholze. Pak však opět zabředl do přeopatrné nerozhodnosti a stranického politikaření, které v době válečné krize není namístě.

Možná tak brzy skončí i Habeck. Anebo se aktuálně rodí nový lídr nejsilnější evropské země, který má rád Havla. Pro Česko by to byla dobrá zpráva.