Pandemie covidu-19 zarazila hned ve zrodu rozjíždějící se světové tažení proti jednorázovým produktům. Od příštího roku by měl i v Česku začít platit zákaz plastových brček a podobných výrobků. Brček se podle společnosti Statista jen ve Velké Británii spotřebovalo 8,5 miliardy ročně, v Česku pak 300 milionů. Jenže k čemu to, když jednorázových roušek se po celém světě najednou vyhodí 6,8 miliardy kusů denně.
Nápady, jak hygienické a zdravotnické produkty recyklovat nebo alespoň znovu použít, se však už objevují. Některé patří spíše mezi úsměvné domácí kutilství, jiné jsou myšleny zcela seriózně. Do první kategorie jistě spadá tip německého dámského týdeníku Bild der Frau. Ten zveřejnil návod, jak použitou roušku naplnit citronem a pak využít jako osvěžovač na toaletě.
Jiné možnosti jsou myšleny mnohem vážněji. Server Ekolist.cz nedávno upozornil na řadu takových projektů. Vědci z univerzity v Turíně tak při svých pokusech dokázali recyklovat už přes devadesát procent z hmotnosti roušky. Francouzský startup Plaxtil z ústenek zase zkouší vyrábět vlákna využitelná v textilním průmyslu.
V podobných dimenzích jako roušky lze hodnotit i další pokusy o recyklaci produktů spojených s lidskou intimitou. Třeba na osmdesáti toaletách nedávné světové klimatické konference COP26 v Glasgow představil globální výrobce hygienického papíru Essity první recyklační službu pro použité papírové ručníky Tork PaperCircle.
Nehledejte za tím žádnou složitou technologii, použité ručníky se jednoduše posbírají do separátního koše a odvezou k přeměně na nové ručníky. Podle Essity se tak však podařilo snížit uhlíkovou stopu hygienického papíru o čtyřicet procent.
Další oblastí jsou zubní kartáčky. Těch spotřebují Češi podle průzkumu společnosti Colgate-Palmolive 1,5 ročně, což je až příliš málo. U Němců je to podle odborného serveru Deutsche Apotheker Zeitung 1,8 kusu za rok a i to je ze zdravotního hlediska zcela nedostatečné. Pokud však jde o odpad, i tak to za Česko znamená kolem patnácti milionů plastových kartáčků ročně.
Přední švýcarský výrobce kartáčků Curaprox proto zatím alespoň na Slovensku rozjel projekt sběru a recyklace „zubných kefiek“. Spotřebitel může za dosloužilý zubní kartáček dostat slevu na nákup nového kartáčku ve výši pět eurocentů, což přiznejme není zase tak super nabídka. Z odevzdaného plastu se však následně vyrábějí koše na tříděný odpad, které Curaprox dodává slovenským školám.
To jsme se ale pořád nedostali do té nejintimnější oblasti, kde chce být většina lidí opravdu sama. Pokud jde o vylučování, na to se zdají být největšími experty Rakušané. Ve Vídni nedávno zprovoznili projekt s názvem LooPi. Jedná se o veřejný „urinal“, který je na rozdíl od pisoáru určený i ženám. Toaleta veškerou moč skrze rostliny recykluje a znovu uvádí do oběhu.
LooPi si zatím neporadí s pevnými exkrementy. I na tom však ve Vídni pracují. Oceňované designérské studio Eoos Next přišlo s projektem Urin Trap, což je přenosná toaleta, která od sebe odděluje tekutiny a pevnou složku. „To je důležité, protože fekálie a moč se dají samostatně lépe znovu využít,“ řekl listu Der Standard designér Harald Gründl. Podle něj testují Urin Trap třeba v Keni, kde se pěstuje množství květin určených na export do Evropy. Plantáže se pak hnojí subvencemi vzešlými z vídeňského vynálezu. Přivoňte si!
