Psát ve chvíli, kdy vláda představila balík úspor, aby trochu stlačila spirálu zadlužování, že by měl stát někde naopak přidat, zní jako farizejství. Zvlášť v týdeníku, který se soustavně pohoršoval nad Babišovým rozhazováním a současného premiéra Fialu pravidelně tepe kvůli tomu, že už dávno nešlápl na brzdy. Jenže při pohledu o pár set kilometrů dál na východ nemůžeme jinak. Ruská invaze na Ukrajinu úplně zpřeházela pořadí priorit, a to nejen těch rozpočtových. Pokud nechceme skončit jako snadná kořist nebo ušlápnutý kolaborant, musíme být schopni se bránit. Pochopitelně s podporou NATO a v rámci NATO, ale jako plnohodnotný člen, ne něčí přívažek. A to znamená investovat, do lidí i do techniky. Dávno pryč jsou doby, kdy si resort obrany musel vystačit se čtyřiceti miliardami a významem se pohyboval někde kolem dopravy a zemědělství. Teď už je na nějakých 111 miliardách a do budoucna má garantována dvě procenta HDP, tedy přesně to, co podle pravidel NATO máme do vlastní obranyschopnosti investovat už dávno. O tom, jak s takovou „hojností“ obrana naloží a jestli opravdu potřebuje drahé „hračky“, jako jsou špičkové tanky, obrněnce a stíhačky, jsme se v aktuálním čísle Hrotu bavili s ministryní obrany Janou Černochovou.
Věnujeme se také dalšímu evergreenu poslední doby, který úzce souvisí s Putinovým ukrajinským dobrodružstvím – elektřině. V tématu tohoto čísla rozebíráme různé varianty naší energetické budoucnosti a možnosti, jak by se daly řešit.
V těchto dnech vrcholí anabáze zvaná přijímačky na střední školy. Spousta více či méně chytrých lidí je kritizovala ze všech možných stran, až v té kakofonii zaniklo to snad nejdůležitější. Největší problém přijímaček není ani Cermat, ani jednotná přijímací zkouška z češtiny a matematiky, a dokonce ani regionální výsledková nespravedlnost, ale neadekvátně nadimenzované kapacity škol. A ty vyplývají z neschopnosti státu, krajů a úředníků pracovat s daty, která mají k dispozici. Každých deset let děláme sčítání lidu, stojí to pár miliard a stát získá ohromné množství jedinečných údajů o celé populaci. Co s nimi dělá? Používá je k něčemu smysluplnému? Víc se dočtete v aktuálním čísle Hrotu.
V tomto vydání se například věnujeme i problematice hospicové péče v Česku, nekonečnému příběhu arbitráže s Diag Human a v eseji čtení myšlenek. Je v tom pochopitelně namočená umělá inteligence a zní to trochu děsivě, ale už to není zdaleka takové sci-fi jako ještě před pár lety.
