Putinovi na Ukrajině teče do bot. Na rozloučenou by mohl dát Evropě atomový polibek
Vladimir Putin si dramaticky snížil možnost odejít z ukrajinské války jako vládce svrchované země. S sebou však může vzít i úhlavního nepřítele – svobodný západní svět
Když přijížděl vlak do Jekatěrinburgu, pršelo. Mezi těmi, kteří čekali na rozbláceném pervouralském nástupišti, stál mladík. Než nastoupil, vytáhl odněkud balíček čokolády Kinder a podal jej mladé ženě, která postávala opodál. „Nikdo mě nepřišel doprovodit, jsem sám,“ řekl jí. „Popřejte mi, abych se vrátil,“ vyžádal si polibek na rozloučenou.
Bude jej potřebovat. Byl jedním ze statisíců bezejmenných Rusů, jež nechal tamní vládce Vladimir Putin navelet do armády, aby ji posílil ve válce s Ukrajinou. Kolik přesně jich bylo a bude, nevíme. Ačkoli ministr obrany Sergej Šojgu mluvil o 300 tisících mužů, pravidla pro „částečnou mobilizaci“ jsou tak volně formulovaná, že by se do nich klidně vešel dvojnásobek.
Také nevíme, jestli onen osamělý mladík z Pervouralsku šel absolvovat nějaký rychlovýcvik kdesi na hranicích s Kazachstánem, aby tam nahradil vojáky zkušenější, nebo jestli zamířil rovnou na frontu; dělo se obojí. Zato víme, že jeho šance na návrat jsou minimální. V tom jsou si bezejmenný odvedenec z Uralu a všemocný prezident rovni: pokud válku přežijí, bude je nejspíš čekat svět docela jiný, než jaký opouštěli. A pro nás ostatní, ačkoli válku na Západě dosud pociťujeme jenom jako protivné zdražování, platí totéž.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot