Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Může se stát, že Hrad a vláda se takřka propojí. Stačí, aby se Andrej Babiš stal prezidentem a nejbližší sněmovní volby vyhrálo jeho hnutí ANO
Ve výčtu důvodů, proč by se Andrej Babiš (ANO) neměl stát novou hlavou státu, se zapomíná na jednu významnou okolnost, která může mít zásadní dopad na fungování české demokracie a celého ústavního pořádku.
Může to být dokonce ještě horší, než když prezident Miloš Zeman po pádu vlády Petra Nečase v roce 2013 jmenoval i přes odpor sněmovní koalice úřednický kabinet Jiřího Rusnoka, který vládl bez důvěry parlamentu. V tomto případě bychom se od standardní demokracie vzdálili ještě mnohem víc.
O co přesně jde? Stačí se jen lehce zamyslet nad tím, co by se s velkou pravděpodobností stalo, kdyby byl Babiš zvolen prezidentem a jeho hnutí ANO by posléze vyhrálo sněmovní volby (čemuž by Babiš z hradního křesla samozřejmě výrazně pomohl) a postavilo i vládní koalici – dejme tomu třeba s Okamurovou extremistickou partají.
Premiérem by se v takovém modelu stal člověk z ANO, což by z dnešního pohledu byl nejspíš Karel Havlíček, ale klidně i někdo jiný. To není až tak podstatné. Skutečný šéf kabinetu by totiž neseděl ve Strakově akademii, ale nad ní – na Pražském hradě.
Babiš rozhodně není žádný nezávislý kandidát, jak o sobě opakovaně tvrdí. Je to jenom další marketingový tah, aby vzbudil zdání, že na Hradě nebude nějaký stranický prezident. Ve skutečnosti je Babiš se svým ANO doslova prorostlý, je jeho majitelem. ANO rovná se Babiš. A těžko si představit, že by odolal takovému lákadlu, které by se mu nabídlo, pokud by se jeho hnutí vrátilo po sněmovních volbách do vládních pozic.
Závěr kampaní Danuše Nerudové a Petra Pavla v obrazech
Ostatně sám několikrát tvrdil, že je mu mnohem bližší premiérování než prezidentování. Hradní pán má přece jen hodně omezený manévrovací prostor, i když si nemusíme dělat iluze, že by ho Babiš nevyužil tak, aby to nejvíc vyhovovalo jeho osobním zájmům. Roky se měl od koho učit, Miloš Zeman ohýbal ústavu téměř při každé příležitosti, která se mu naskytla.
V případě volebního vítězství ANO za dva roky, tedy nebudou-li předčasné volby, by ale Babiš mohl de facto disponovat oběma funkcemi, mohl by se stát prezidentopremiérem. Takové spojení by jen posílilo jeho politickou, ekonomickou a mediální moc, o niž částečně přišel po prohraných parlamentních volbách na podzim 2021.
Babiš by si musel spokojeností mnout ruce, jaký se mu povedl majstrštyk. Není ani potřeba příliš zapojit fantazii, jak by to asi fungovalo v praxi, kdyby na Hradě seděl Babiš a v podhradí ministři z hnutí ANO. Havlíček, případně jiný „premiér“, by si jezdil na Hrad nebo do Lán pro notičky, co a jak mají dělat, jak mají vládnout. Prezident má navíc podle ústavy právo účastnit se jednání kabinetu.
Ale tuto možnost by Babiš asi nevyužíval moc často, aby to nebylo moc nápadné a zdání „starých pořádků“ zůstalo zachováno. Těžko by se pak třeba u Ústavního soudu dokazovalo, že se Česko mění z parlamentní demokracie na prezidentský systém.
