Důsledky bezpočtu vládních kiksů poškodí životaschopnost firem a způsobí snížení životní úrovně.
Tak jsme na ulici sundali roušky, zašli si do své hospody normálně na pivo a věříme, že se vypínač ekonomiky z polohy off už definitivně přepnul na on. Rozsvítilo se a nastává čas, kdy budeme počítat ten rozbitý porcelán. A také přemýšlet, jestli těch střepů opravdu muselo být tolik. To není o nějakém trestání a pranýřování, ale o poučení. Když nepřijdou další vlny koronaviru, může přijít nějaká jiná epidemie.
A tak si řekněme, že jestli jsme v něčem uspěli, tak v rychlosti vypnutí toho vypínače a zavedení dost tvrdých opatření od zavřených hranic, hospod a hotelů až po ty roušky. Za to zaslouží vláda jistě ocenit. Vládě také poměrně rychle došlo, že postiženým podnikům bude muset pomoct a zatnout dluhovou sekeru do eráru. Tím ale výčet vládních úspěchů končí, protože od pochopení k činům vedla příliš dlouhá a klikatá cesta.
Po kolenou do Pekingu
Na to, že máme za premiéra miliardáře a úspěšného byznysmena, který se považuje za špičkového manažera, bylo těch manažerských selhání více, než lze přičíst jen nové a nepředvídatelné situaci.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot