Přijde plesknutí přes prsty

Nejprve premiér Andrej Babiš ve Sněmovně a nyní ministryně financí Alena Schillerová v televizi překročili zakázanou hranici a veřejně přesvědčovali ČNB, že nemá zvyšovat úroky. Nejen že porušili pravidla vztahů mezi vládou a centrální bankou, ale také udělali chybu. Bankovní rada jim nepochybně nevyhoví, a navíc v poslední zářijový den zvedne úroky o očekávaných půl procentního bodu s naprostou jistotou a není vyloučeno, že to může být i o něco více. Nezbývá jí totiž nic jiného než otevřeně deklarovat svou nezávislost a plesknout vládu přes prsty. Zatím nejsme erdoğanovské Turecko.

Možná to někoho překvapí, ale nezávislost centrálních bank na vládách se ve vyspělých ekonomikách prosadila až v devadesátých letech minulého století a mělo to své důvody, především inflační epizodu na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Od té doby jsou centrální banky chráněny před nepřiměřeným vlivem politiků speciálními zákony definujícími jejich mandát a způsob jmenování jejich vedení. A bankovní rady si proto tuto nezávislost úzkostlivě střeží, protože je zásadní podmínkou důvěryhodnosti měny, kterou mají v péči, což politici v civilizovaných zemích striktně respektují a donedávna tomu tak bylo i u nás.

Eva Zamrazilová: Budeme viditelní hříšníci

Nevymyslíme jedno zásadní opatření, které náš problém vyřeší. Musíme škrtat rozumně, říká šéfka Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová

Nevymyslíme jedno zásadní opatření, které náš problém vyřeší. Musíme škrtat rozumně, říká šéfka Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová

Zde Babiš nejprve letos v březnu přišel s myšlenkou, že by ČNB část svého zisku vygenerovaného kurzovými změnami mohla převést státu do rozpočtu i přesto, že z minulých let má kumulovanou ztrátu a dost pravděpodobně bude ztráty vršit i v budoucnu. Nyní se vláda dopouští přímo nepřípustné měnové intervence. A tu ani rychlá a odmítavá reakce guvernéra Rusnoka nespraví.

Je jistě možné, a dokonce žádoucí, aby spolu ČNB a ministerstvo financí komunikovaly a nepřiměřená deficitní fiskální politika nevytvářela zbytečný tlak na zpřísňování politiky měnové. Přesně to se ale dnes děje. K zabrzdění inflace budou nepochybně třeba tvrdší úroky, když vláda i politické síly, které ji mohou po volbách nahradit, kašlou na rychlý návrat k vyrovnanému hospodaření. Přitom ani při vyrovnaném rozpočtu a mírném růstu ekonomiky pak sazby nemohou zůstat na současné excesivní úrovni. Ten státní dluh prostě podraží.