Ctnostný lid versus zlá a zkorumpovaná elita. Prezidentská kampaň bude těžce populistická
Česko čeká tvrdá prezidentská kampaň. Místo věcné debaty o úloze prezidenta a jeho pocivilnění uvidíme snahu o nalezení témat, která spolehlivě fungují. Protože dostatečně štěpí.
ilustrační foto | Shutterstock.com
Všichni relevantní kandidáti mají k dispozici značné množství pečlivě sbíraných a vyhodnocovaných dat. Bez nich se dnes nedá naplánovat žádná kampaň. Tím méně prezidentská a tím méně ta naše, v níž budou opět chybět politické strany. Mezi daty mají největší význam otázky s potenciálem štěpit společnost: na „větší“, vítěznou a „menší“, poraženou půlku. Některé zůstávají, jiné se mění.
Data prezidentských štábů v rukou nemáme. Máme však alespoň část dat, která přinesl nedávný průzkum agentury STEM pro server Aktuálně.cz, uskutečněný v rámci projektu Česko společně. Ta dobře odkrývají, co můžeme od volební kampaně čekat.
Ukrajinská a jiná štěpivost
Pro volby nejdůležitější je pochopitelně štěpivost, která vyjadřuje vzdálenost názorů na daný problém. Čím více lidí se svými názory nachází v blízkosti jednotlivých názorových pólů, tím je štěpivost větší. Právě tyto otázky mohou sehrát důležitou roli při základním hledání pozice každého kandidáta. Společnost totiž pomáhají dělit do jasně rozlišitelných táborů.
Asi málokoho překvapí, že mezi štěpivá témata patří otázky propojené s Putinovou agresí vůči Ukrajině. První je rozstřelem o to, koho veřejnost vidí jako viníka války – Rusko, nebo NATO. Necelá polovina se přiklání k Rusku, ale skoro pětina označuje za viníka Severoatlantickou alianci, která Rusko vyprovokovala. Nejasný postoj zaujímá o něco více než třetina společnosti. Asi dvě pětiny jsou přesvědčeny o tom, že česká vláda nezvládla situaci s ukrajinskými uprchlíky. Zastánců jejího postupu je pouhá pětina.
Do stejného ranku pak patří i postoje k přijímání uprchlíků jako takových. Pro je třetina, proti 27 procent a dvě pětiny nemají vyhraněný názor.
Ač zjara a ještě i v první části léta vystupovala česká společnost jako hodně solidární, včetně osobního nasazení a podpory vládní politiky, nyní ji pomalu přemáhá strach a únava. Nejen z války a uprchlíků, ale především z dopadů, které válečný konflikt přináší. To vše je navíc okořeněno pocitem, že to Fialův kabinet zvládl tak sotva napůl, a přesvědčením značné části veřejnosti, že pomoci uprchlíkům se přinejmenším v určitých momentech věnoval více než řešení domácích problémů.
Prezidentským kandidátům se proto nyní otevírá příležitost škálovat postoje k „ukrajinským“ tématům. Mohou více či méně podpořit Ukrajinu a zároveň méně či více kritizovat vládu. U mnoha z kandidátů, včetně těch, které oficiálně podpořila vládní koalice Spolu, je jasné, že toho rádi využijí.
Mezi Evropou, levicí a pravicí
Méně jasné je to, zda si některý z relevantních kandidátů troufne na tvrdou kritiku Evropské unie a Západu. U významné části veřejnosti by určitě padla na úrodnou půdu. Celých 28 procent by v referendu o vystoupení z Unie hlasovalo pro, čtyřicet procent by bylo striktně proti a necelá třetina nemá vyhraněný názor.
Když si k tomu připočteme, že tábory příznivců jasného příklonu země k západní Evropě a lavírování mezi Východem a Západem jsou skoro stejně silné (33 a 30 procent) a že dvě pětiny společnosti cítí, že se na nás Západ kouká skrz prsty, nabízí se k zužitkování celkem třaskavá směs. Té jistě neodolají někteří slabší kandidáti. Co na to Středula s Babišem, zatím nevíme. Jak lákavé…
I v tomto tyglíku se každopádně dá hezky odstínovat postoj, včetně pozice vůči vládní koalici, jež je prakticky stoprocentně prozápadní a skoro stejně tolik prounijní.
Často slýcháme, že tradiční levice a pravice jsou mrtvé a že otázky trhu a státu už nikoho nezajímají. Průzkum jasně ukazuje, že tomu tak není. Například progresivita daní u majetnějších a vyšších příjmových skupin vyvolává souhlas dvou pětin, zatímco proti je pouhá jedna pětina. A dvě poslední pětiny nevědí. Nedávné zrušení superhrubé mzdy, na kterém se podílely ODS, ANO a SPD, je už nyní tématem mnoha diskusí. Je takřka jisté, že se objeví i ve volební kampani, a to i kandidátů s podporou vládních partají.
Manželství pro všechny
Poslední štěpivé téma může přispět k prohloubení příkopů mezi generacemi a „velkoměsty“ a zbytkem země. S absolutním zrovnoprávněním stejnopohlavních párů v ultrasekulárním Česku souhlasí dvě pětiny a nesouhlasí skoro třicet procent společnosti. Toto téma bude rezonovat v souboji o Babišova vyzyvatele, kde proti sobě stojí Danuše Nerudová a Pavel Fischer. Je to však i téma, které může za určitých okolností, konkrétně souboje Nerudová versus Babiš, sehrát velmi zásadní úlohu v kole druhém. A to ve prospěch gayů a lesbiček, ale i přesně opačně.
Naopak velmi těžko uchopitelné je téma (povinného) očkování proti covidu. To by se do hry dostalo jen při nenadálém nástupu nějaké x-té vlny. Každopádně je dobrým důkazem, jak je jednoduché učinit třaskavé téma z otázky navýsost odborné.
Nevyhraněné, štěpivé, paradoxní
Vyhraněnost vyjadřuje, jestli je průměrný postoj české společnosti blízko některému názorovému pólu, nebo se nachází někde uprostřed. Vyhraněná témata mají tedy malou štěpivost.
Jinak je to s tématy nevyhraněnými, kam kromě už zmíněného czexitového referenda patří postoj vůči globalizaci. Podle čtvrtiny respondentů globalizace ohrožuje naši prosperitu, zatímco pro dvanáct procent představuje příležitost pro prosperitu. A celých 62 procent neví. To je v ekonomice, která patří k vůbec nejvíce exportním a naopak nejméně potravinově soběstačným, opravdu unikátní. Z tohoto pohledu je to evidentně téma budoucnosti. Asi ne té nejbližší, ale vlastně kdo ví.
A pak jsou tu témata environmentální, která se dají uchopit různě. Už jen proto, že asi třetina Čechů dává verbálně přednost přírodě před ekonomickým růstem, zatímco „materialistů“ je minimum, jenže v otázce greendealového klimatického boje je to přesně opačně. Tak jako tak je to příležitost pro Nerudovou, Fischera a Hilšera se odlišit.
Nebo to bude idylka?
Ačkoli se to teď zdá jako přitažené za vlasy, všechno může být i jinak. Celkový tón prezidentské kampaně nakonec nemusí být tak vyhrocený. Může se totiž stát, že tři kandidáti označení koalicí Spolu jako volitelní, dále Marek Hilšer, který tento „cejch“ nedostal, ale i Babiš či Středula se v posledku budou chtít prezentovat jako státotvorní, veskrze apolitičtí, empatičtí a konsenzuální. Neboli jako zasypávači příkopů ve společnosti.
Důvodů, proč by to tak mohlo být, je více: mezinárodní napětí, energetická krize, inflace, pád do recese, strach z další eskalace domácího napětí, které by v krajním případě mohlo přerůst i do násilných akcí.
Vedle toho má ale každý ze jmenovaných kandidátů své vlastní důvody. Pro některé, konkrétně Nerudovou, Středulu a Pavla, jsou tyto volby křtem ohněm a startem k dalším politickým kláním. Hilšer i Fischer zestárli a v horní komoře značně zpohodlněli. Na prezidenta mají poslední šanci, ale když nic jiného, chtějí zůstat alespoň v Senátu. Generál Pavel se navíc oprávněně prezentuje jako jediný kandidát schopný získávat podporu mezi voliči vlády i opozice.
A Babiš? Je možné, že do volby opravdu nejde proto, aby vyhrál, nýbrž z důvodu, že chce ukázat úplně jinou tvář než ve standardním vládněopozičním stranickém dresu. A tím si uchovat viditelnost pro další sněmovní volby, a zejména rozšířit svůj koaliční potenciál. Nezapomínejme totiž, že právě nulový potenciál ho před rokem stál vstup do Strakovky hlavním vchodem.
Témat, na kterých se konsenzuálně se prezentující kandidáti mohou profilovat, rozhodně není málo. Za všechna vzpomeňme na to, že skoro dvě třetiny Čechů nevěří politikům. Tak proč se neprofilovat jako ryzí nepolitici?
