Pokud ještě věříte, že dodržování moudrých vládních protiepidemických opatření a úspěšné proočkování populace jsou účinným lékem na pandemii a pochybovače je třeba umlčet, podívejte se na Portugalsko a Rumunsko. Západní výspa Evropy vydávaná za vzor všem ostatním zaostalcům díky devadesátiprocentní proočkovanosti momentálně vykazuje dvakrát tolik denních nákaz než dvojnásobně velký balkánský stát, který fakt nikdy nebyl vzorem občanské zodpovědnosti a dvě dávky tam má 37 procent obyvatel.
Když je sezona respiračních onemocnění, viry i koronaviry prostě procházejí populací dle své libosti a páchají škodu dle svých schopností, očkování neočkování. Když se na ty statistiky podíváte, můžete samozřejmě namítnout, že rozdíly v počtech úmrtí naopak jasně prokazují, že očkování pomáhá. To nelze popřít. Přinejmenším zatím. Uvidíme, co s tím udělá omikron a jeho následovníci, kteří bez jakýchkoli pochybností přijdou a ptát se nebudou. Žádná tečka se nekoná a konat nebude.
Lék, nebo choroba
Co ale popřít lze, je smysl různými alarmisty stále prosazovaných omezování pohybu a kontaktů, jejichž efektivita a přínosnost zjevně hraničí s účinky zaříkávání a dalšími exorcistickými praktikami.
Úsměvné je, když nyní někdo argumentuje zpomalením covidu v Rakousku po zavedení tvrdého lockdownu a nepřekvapuje ho, že vlna kulminovala den po jeho vyhlášení a od té doby počet infekcí celý týden dost razantně klesá, což odráží počty lidí, kteří se fakticky nakazili ještě před uzavřením země. Je to identický jev, jako jsme zaznamenali u nás na jaře v den zavedení zcela zbytečného zákazu překračování hranic okresů. Obdobná čerstvá uzávěra na Slovensku pak žádný efekt nepřinesla. Tedy kromě prudkého poklesu zájmu o očkování.
Příroda je mocná čarodějka, kterou člověk může občas doběhnout, ale nikdy nad ní nevyhraje, a nezbývá než se přizpůsobit. Prostě si zvyknout, že máme v našich životech o jeden bacil více a už to tak zůstane. Než si na vzájemnou mírovou symbiózu obdobnou té s dalšími bacily zvykneme, mohou nám pomoci tu vakcíny, tam antivirotika, a kdo se toho zříká, prostě riskuje, jako když skáče ze skály do neznámé vody. Svět není bezpečné místo k životu a nikdy nebude.
Snažit se přitom snížit riziko je samozřejmě normální a logické. Pokud je ale zvolený lék pro společnost nebezpečnější než ona choroba, jak se nám nyní stává s covidem, měli bychom s jeho užíváním rychle skončit.
Příště se to zlepší
Česká ekonomika opakování loňské zimy prostě už neunese a následky mohou být násobně ničivější a dlouhodobější než to, co vidíme na obrázcích z JIP, jimiž nás straší vláda a covidoví aktivisté. O dopadech zavřených škol na úroveň vzdělávání dětí nemluvě. Končící i nastupující vláda se tváří, že tomu rozumějí, nicméně absurdní komedie s vánočními trhy je dostatečně varující. Zavírači všeho, co jde, stále nespí. Vidíme to u našich sousedů. A až opadne tato vlna, přijde další. A pak zase.
Je třeba se konečně zbavit strachu. Když to jde v Británii nebo ve Švédsku, není důvod, proč by to nemělo jít u nás. A nemocnice? Nemají to snadné, ale zvládnou to. Situace je zjevně lepší než na jaře a příště se to zase zlepší.
