Chystaná státní pomoc letecké společnosti Smartwings, jejíž součástí jsou i ČSA, vyvolává vášně. Proč by měl daňový poplatník sanovat privátní firmu, jejíž polovina ještě ke všemu patří čínské státní společnosti, se zdůvodňuje opravdu hodně špatně. Smartwings přitom měly potíže už před virovým masakrem letecké dopravy. Pomoc státu privátním firmám je navíc obecně něco, co do tržní ekonomiky nepatří.
Proti tomu stojí argument, že všichni kolem nás své národní letecké přepravce zachraňují, takže není důvod nepomoci tomu našemu. Navíc když se celý koncern bude jmenovat ČSA, zatímco dosud pod touto značkou operovala jen dcera.
Takový názor se dá odbýt námitkou, že chyby ostatních není povinné opakovat a linky ČSA snadno nahradí bez dodatečných výdajů státu jakýkoli jiný dopravce.
To má ale svá úskalí. Pokud všichni kolem budou své národní aerolinky zachraňovat (Italové to dělají posledních dvacet let), nedojde ke konsolidaci sektoru. Nabídka přepravy tudíž zůstane vysoká a ceny letenek nízké. Těžko tak někdo začne budovat nové aerolinky létající z Prahy.
Na pražské letiště, které je stále státní, to dopad mít nepochybně bude. Moc se neví, že například Ryanair do Prahy už moc nelétá z prostého důvodu – nedostal tam letištní poplatky ve výši 0 korun. Tato nízkonákladová společnost prostě peníze po světě fakt nerozváží.
Konec ČSA a Smartwings by ceny letištních poplatků jistě spíše srazil i v případě dalších leteckých společností létajících do Prahy, než aby je zvedal. Země založená na zahraničním obchodu prostě potřebuje ziskové a díky tomu se rozvíjející mezinárodní letiště. To je také důvod, který je potřeba položit na váhu, jakkoli ji nemusí převrátit na stranu státní pomoci.
Takových podniků, které mají potíže a jejich pád může způsobit někde za rohem značné škody, je totiž bezpochyby mnoho a na státní peníze, byť formou garancí na úvěr, nedosáhnou. I proto to nakonec nebude byznysové, ale čistě politické rozhodnutí, které vládě někde přinese a někde vezme body. U voličů ANO to skóre bude velmi pravděpodobně kladné. Ale o tom, že osobní přátelské vztahy premiéra s Jiřím Šimáněm a Romanem Vikem do toho vnáší ještě další nepříjemnou pachuť, také není třeba pochybovat.
