Politický svátek (či bakchanálie, chcete-li), prezidentské volby, máme za sebou. Hodně se mluví a bude mluvit o tom, jak vyhrocená kampaň rozdělila společnost, přátele, rodinu… a že je teď nutné spojovat. Z tohoto pohledu je jedině dobře, že vyhrál Petr Pavel, protože Andrej Babiš by nespojil nejspíš ani Prchala s Tünde.
V posledních zhruba dvaceti letech bývají výsledky voleb – nejen v Česku – pozoruhodně těsné, ať už se v nich utkávají dva kandidáti, dvě velké partaje, nebo dva bloky. Tentokrát těsné nebyly ani trochu. Pavel vyhrál o milion hlasů, ovládl nejen „liberální“ velká města, ale i spoustu vesnic. O nějakém dělení mezi „Prahu a zbytek“ nemůže být řeč. Pokud má tedy někdo a někdy šanci začít hojit politické šrámy této země, je to právě teď nově zvolený prezident.
Dlouholetý předseda nejdůvěryhodnější instituce v zemi, Ústavního soudu, Pavel Rychetský hovoří v aktuálním čísle Hrotu o „bezradné společnosti“, která neumí řešit spory normálně. „V období mezi dvěma válkami existoval nepsaný, ale obecně akceptovaný hodnotový systém. Neměl sice podobu zákona, ale společnost ho respektovala. Hrůzy druhé světové války a holokaustu tento systém totálně zbouraly. Od té doby žijeme v této bezradné společnosti,“ říká Rychetský. Ve velkém rozhovoru také vysvětluje, jak to bylo s jeho blahopřejným tweetem Pavlovi a proč u Ústavního soudu vydržel minimálně o pět let déle, než původně plánoval: „Ústavní soud hraje nezastupitelnou roli jednak v ochraně ústavy a jednak v ochraně základních lidských práv a svobod. A já si nebyl jistý, jestli by se v těchto oblastech podařilo zachovat kontinuitu, pokud by k mé výměně došlo ještě za trvání mandátu dosavadního prezidenta.“
Zmírňování napětí ve společnosti po vyhrocených volbách by jistě bylo žádoucí, ale bude krajně obtížné. Velmi reálně totiž hrozí, že si politici ze všech partají vyhodnotí výsledky prezidentského hlasování a až do příštích parlamentních voleb budeme svědky permanentní kampaně. Leccos napoví už tento týden předsednictvo ANO, ale hodně důvodů k přemýšlení mají i ostatní strany. V novém čísle Hrotu najdete analýzu toho, kdo a o co bude nejvíc hrát.
V přívalu politických událostí nelze zapomínat na to, o co jde (i v politice) až na prvním místě – na peníze. Věnujeme se mimo jiné nedostatkové a drahé zubní péči v Česku a také bytům. V době, kdy letěly jejich ceny nahoru o desítky procent ročně, se developeři bránili, že je to hlavně malou zásobou a obrovskou poptávkou. Teď poptávka poklesla, ale byty jaksi nezlevňují. V analýze realitního trhu se dočtete, proč tomu tak je a jestli můžeme doufat, že se na tom v dohledné době něco změní.
Úzce s tím souvisí i Makro, ve kterém jsme se důkladně podívali na to, jak hospodaří české firmy a domácnosti, a tentokrát i esej, která se trochu planetárně dívá na mezinárodní obchod, „friendshoring“ a vůbec nejnovější trendy v (de)globalizaci.
Je toho hodně, není to vždy úplně veselé čtení, ale k bezradnosti máme snad ještě daleko.
