Dům Radost je cennou ukázkou funkcionalismu. Svou někdejší funkci však již dávno neplní. Z kanceláří pro úředníky je poloprázdná budova, která se blíží havarijnímu stavu. Objekt získal v roce 2018 nového vlastníka a ten ho po desetiletích, kdy byla budova přístupná pouze odborářům, znovu otevřel i pro veřejnost. Současně pracuje na projektu revitalizace.
Při návrhu postupujeme zcela v souladu se všemi předpisy. Získali jsme více než šedesát stanovisek včetně vyjádření Odboru památkové péče. Ministerstvo kultury obdrželo takzvaný otevřený dopis, který s naším návrhem nesouhlasí. Ve velmi stručném vyjádření je velký nedostatek: není pravdivé. Chystáme se údajně zdvojnásobit výšku krajních křídel, a to je lež. Dům má nyní tři až tři a půl podlaží. My chceme navýšit o dvě patra, tedy maximálně o šedesát, nikoli sto procent. A to je zásadní rozdíl. Nevím, jestli signatáři byli jen lajdáci, kteří se s návrhem neseznámili, nebo zda to udělali záměrně s cílem rozšířit lež na veřejnosti. Jedno je však horší než druhé.
Proč se nestarali dřív?
V jiném vyjádření se zase uvádí, že chceme navýšit hlavní budovu. Nic takového ale neděláme. Autoři podobných dezinformací se nás ani nezeptají, nekomunikují napřímo. Lehčí je rovnou přes média šířit nepravdivé informace. Co dělali signatáři posledních třicet let, kdy byl dům trvale zanedbáván? Proč například neiniciovali petici za záchranu domu a nyní zpochybňují pravomocné rozhodnutí?
Není pravda, že proti projektu vystupuje městská část Praha 3. Dne 18. ledna Výbor územního rozvoje odhlasoval usnesení, ve kterém náš projekt schvaluje. Nepřesné je i sdělení, že je proti projektu Národní památkový ústav. Tento poradní orgán část projektu nedoporučil a část naopak s podmínkami doporučil. Řadu z těchto podmínek Odbor památkové péče akceptoval a uložil nám je splnit.
Řešení je přitom vlastně poměrně jednoduché.
Zaprvé, budova je stará téměř sto let a v posledních desetiletích jen chátrá. Nikdo se o ni nestaral, a to včetně státu a odborářů. Její stav je tragický. Technologie jsou zastaralé, dům je ekologickou bombou, nelze ho smysluplně provozovat, kanceláře nikdo nechce. Dům prostě nemá jinou alternativu než zásadní rekonstrukci. Očistit ho wapkou opravdu nestačí.
Dům plný života
Zadruhé, dům se musí přestat obcházet a musí se otevřít lidem. Dům plný života byl též přáním původních architektů. Ti předpokládali, že bude v čase nezbytné objekt zásadně adaptovat. Snažili se dům navrhnout tak, aby vyhovoval snadné budoucí rekonstrukci.
My v našem návrhu citlivě navazujeme na jejich vítězný návrh. Aby mohli lidé do domu vstoupit, je nutné vystavět ve dvorech nízký parter, který umožní se v domě pohybovat a přemisťovat. To dnes nelze. Otevřený půdorys, o jehož zachování se hovoří, je třeba vidět v kontextu. Dům je dnes obehnán poničenou vysokou zdí, za kterou jsou sklady, popelnice s odpadky, garážové přístavky, technologie.
Náš návrh zachovává spoustu cenného: schodiště, foyer, zasedací sály, tisíce detailů v interiéru. Dům dostane původní, ale novou fasádu. Budova má velkou hodnotu. Ale ztrácí ji. Náš rozumný návrh ji prvnímu pražskému mrakodrapu zase vrátí.
Zatřetí, po rekonstrukci nabídneme 550 dostupných nájemních bytů, které v Praze zoufale chybějí. Pro studenty, mladé páry, pro lidi, kteří přijíždějí za prací, pro hasiče, zdravotní sestry, policisty, učitele. O budovu se budeme dlouhodobě starat, aby byla funkční a současně zachovala to cenné pro budoucí generace. Dům doplníme o společensko-kulturní centrum. Už se nám podařilo zrekonstruovat Kino Přítomnost z odborářského sjezdového sálu. Navštivte ho, ať vidíte, jak kultivovaně k úpravám přistupujeme.
Za podstatnou považujeme také podporu veřejnosti: z průzkumu vyplývá, že 75 procent dotazovaných nemá důvod do budovy vejít a devadesát procent si přeje její opravu a revitalizaci. Držte nám, prosím, v jejím průběhu palce.
Autor je vedoucím projektu Dům Radost a viceprezidentem Asociace nájemního bydlení
