Koronavirus ukázal, že když jde do tuhého, státy EU nehledí na Brusel a jednají samy. „Unii ale nemůžeme vyčítat, že selhala v něčem, kde nemá pravomoci,“ tvrdí europoslanec Jiří Pospíšil.
Na rozdíl od českého Parlamentu, europoslanci během koronavirové krize nezasedají osobně. Jednání se odehrávají přes telekonference, hlasuje se s pomocí hlasovacích listin, které se posílají do Bruselu. Vedle toho, že poslanci tráví na půdě parlamentu méně času, s sebou zdravotní rizika přinesla ale ještě jednu novinku: nestěhují se jednou měsíčně na zasedání ve Štrasburku.
Nedala by se pandemie využít k tomu, aby se stěhování celého „cirkusu“ konečně zrušilo úplně? Je to těžko obhajitelná a snadno kritizovatelná věc.
Bylo by to určitě logické rozhodnutí. Jako politik vám ale řeknu, že to, co je logické, není vždy v politice reálné. Takže to nenastane. Muselo by se změnit primární právo EU a potřebujete k tomu souhlas všech členských zemí. A Francie s tím nikdy nebude souhlasit. Pro ni je prestižní věcí, že mají území, kde zasedá jedna evropská instituce. Navíc to není jen otázka prestiže a politické moci, je to i velmi významný ekonomický faktor.
Štrasburská ekonomika je postavená na stěhování europarlamentu?
Pokud do města přijede několik set poslanců a dalších politiků, zástupci Evropské komise a rady, je to obrovská ekonomická vzpruha. Některé hotely nebo restaurace na tom stojí. Já přespávám v hotelu v městečku 25 kilometrů od Štrasburku a víte, z čeho žije? Z toho, že každý europoslanec může během roku pozvat 100 lidí na zájezd do evropských institucí. Většina jich je bere do Štrasburku, je to krásné město a je tam víc lákadel než třeba v Bruselu. Ten hotel, kam já jezdím, žije z této „parlamentní turistiky“, z ubytování studentů a dalších návštěvníků. Takže zrušení štrasburských zasedání by postihlo ekonomiku celého regionu.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot