Pozitivní je, že se příprava revize vzdělávacích programů opět po letech rozběhla. Často se ale zapomíná na souvislosti a opomíjí se dosavadní vývoj školské reformy
Po publikaci dokumentu expertního panelu ministerstva školství s titulem Hlavní směry revize Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (viz Hrot 14/2022) se v médiích i na sociálních sítích rozběhlo široké spektrum diskusí a objevila se řada komentářů.
Situace je podobná jako před lety se změnami v podpoře inkluze či společného vzdělávání. I tehdy se podle ministryně školství a části médií do škol inkluze „nově zaváděla“ a ignorovalo se půl století jejího vývoje, stejně jako se ignorovaly názory části odborníků, především těch, kteří měli s inkluzí letité zkušenosti.
Dnes se mluví opět o „reformě“ vzdělávání a často se opomíjejí zkušenosti z více než patnáctiletého vývoje reformy kurikula a jeho implementace ve školách. Pokusím se formulovat pár poznámek k tomuto vývoji.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot