Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Novým brazilským prezidentem je kovaný levičák Lula da Silva. A s ním se vrací i jeho „lulismo“
Na to, že se Luiz Inácio da Silva naučil číst až v deseti letech a jeho formální vzdělání by se v personálním dotazníku dalo eufemisticky označit jako neúplné, to dotáhl velmi daleko – až na vrchol. A ne jednou. Lula, jak se da Silvovi celosvětově přezdívá, by se měl 1. ledna příštího roku potřetí stát prezidentem Brazílie. Vyhrál nad „brazilským Trumpem“, bývalým kapitánem brazilské armády, pravicovým populistou Jairem Bolsonarem, docela těsně (50,9 ku 49,1 procenta), i když v lidnaté zemi představoval rozdíl dva miliony hlasů. Ty dostal hlavně díky těm, kteří nezapomněli, že jim kdysi pomohl, převaha Luly na chudém severovýchodě byla velmi výrazná.
Jestli Lulovi něco nelze upřít, pak nesmírnou houževnatost. Jako děcko z početné chudé rodiny, již otec opustil, prodával na ulici burské oříšky a čistil boty. Pak byl továrním dělníkem v automobilce, ale už ve třiceti dnes sedmasedmdesátiletý Lula šéfoval mocnému odborovému svazu v automobilovém průmyslu se sto tisíci členy. Pak spolu s několika dalšími odboráři, trockistickými intelektuály a levicovými aktivisty, založil Dělnickou stranu (PT) s rudou hvězdou a zkratkou PT ve znaku. Prezidentem se stal až na čtvrtý pokus, poté co obrousil radikalismus a začal vyznávat vlastní pragmatickou ideologii, skromně pojmenovanou „lulismo“. Opustil tvrdou antikapitalistickou rétoriku, slíbil, že se dohodne s arciďáblem latinskoamerické levice – Mezinárodním měnovým fondem (MMF). Kandidoval po umírněném sociálním demokratovi, patricijském profesorovi sociologie Fernandu Henriquem Cardosovi, od něhož převzal asi mikroekonomicky nejchytřejší část budoucího programu (Bolsa Família), jakož i závazek, že bude zároveň holdovat vyrovnaným veřejným financím a bojovat proti sociální nerovnosti a chudobě.
Ještě v devadesátých letech se Luly vysoké světové finance včetně MMF bály jako čert kříže, ale „lulismo“ zabralo a mimořádně zdatný absolvent vysoké školy života a politický talent Lula odsloužil dva termíny za sebou (1. 1. 2003 – 31. 12. 2010), a ještě když v úřadu končil, těšil se velmi vysoké oblibě kolem devadesáti procent.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
