Od Šloufa k Nejedlému

Miloš Zeman se chtěl přemístit. Nevzal si hůlku. To, jak hradní kancléř Vratislav Mynář a mluvčí Jiří Ovčáček popisovali, kterak český prezident ke zlomenině pažní kosti přišel, připomíná pasáže knihy ze ságy o kouzelníku Harry Potterovi. Přemísťování tam také není úplně jednoduchá disciplína a bez hůlky si žádný čaroděj ani neškrtne. Miloš Zeman ve své stávající kondici lorda Voldemorta – v podobě, kdy přišel o své fyzické tělo a bez pomoci svých věrných se neobešel – v posledních letech dosti připomíná. 

Ponechme ale pro účely tohoto textu tělesnou stránku prezidenta Zemana stranou. Dlouhodobě zajímavější je spíše sestava „Quirrellů a Červíčků“, kteří se kolem Zemana dlouhodobě pohybují a finančně a vlivově z něj prosperují. Ať už v posledních sedmi letech, kdy je Zeman českým prezidentem, nebo v letech předchozích, kdy někdejší prognostik stoupal po politickém žebříčku až k postu českého ministerského předsedy. Se Zemanem šlo vždy dobře manipulovat skrze jeho ješitnost, narcistní povahu a poskytovaný servis. Ten nyní potřebuje víc než kdy jindy. A přirozeně je to něco za něco. 

Haló, tady Mlha

Miloš Zeman na své cestě vzhůru vždycky přitahoval specifické typy lidí: schopné, ale i bezskrupulózní, kteří si uměli spočítat, že se jim výtah v podobě tohoto sebestředného politika vyplatí. Ať již jako předseda ČSSD, později premiér a nyní i prezident jejich hříchy, malé i velké domů velkoryse přehlížel – pokud mu zajišťovali nezbytný servis, přísun potřebných informací, cigaret i alkoholu, špínu na politické soupeře a jistili mu jeho politickou moc. Ta Zemana vždy přitahovala víc než osobní mamon.