Silové resorty a spolu s nimi celá zahraničněpolitická a bezpečnostní agenda budou v nové vládě (snad) pod dohledem premiéra
Pohled na programovou část koaliční smlouvy v oblasti bezpečnostní, zahraniční a evropské politiky jasně ukazuje, že vznikající vláda je považuje za svou prioritu. Tyto pasáže sice nepatří k nejdelším, ale o to jsou údernější. Dají se považovat za velké programové vítězství konzervativní politiky, které v posledku nebude střežit nikdo menší než sám premiér.
Dvě procenta a „superbezpečák“
V kapitole obrana především najdeme dávno pozapomenutý závazek zvýšit výdaje na obranu na dvě procenta HDP v roce 2025, tedy už v posledním řádném roce této Sněmovny a vlády. Z takového závazku se dá jen těžko vycouvat. Zvláště při jeho provázanosti s vyzbrojováním armády, s rozvojem aktivních záloh a s přípravou obyvatelstva na krizové situace. Za povšimnutí stojí i opakované vyjádření podpory domácímu zbrojařskému průmyslu a budování odolnosti vůči hybridním hrozbám. Je tu cítit rukopis „jestřábice“ české obranné politiky Jany Černochové, která v bezpečnostní komunitě požívá velký respekt.
Z pasáže o vnitru vyčnívá závazek zřídit pozici „poradce pro národní bezpečnost“. Nekorunovaná hlava bezpečnostní politiky bude koordinovat spolupráci různých subjektů, počínaje policií a konče zpravodajskými službami. Post bude zřízen při Úřadu vlády, a bude tedy podléhat přímo premiérovi. Bylo načase, neboť patříme k posledním zemím bez této pozice. A je to dobře i proto, že kakofonie a nečitelnosti v zahraniční a bezpečnostní politice jsme si užili ažaž. Je čas, aby se otěží ujal sám premiér.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot