Českou energetiku a průmysl zachrání atom. Bude to ale chvíli trvat.
Nejdřív Green Deal, potom válka na Ukrajině. Tuzemskou energetiku – a hlavně odběratele energií – drtí současná situace, ceny výrazně rostou, navíc není úplně jistota, že k některým druhům energií budeme mít stejně neomezený přístup jako doposud. Řeč je především o zemním plynu.
Týdeník Hrot v této souvislosti oslovil několik odborníků, majitelů a manažerů energetických firem. Klíčové otázky zněly jasně: V jakých zdrojích máme vyrábět energii, které nám zajistí soběstačnost a kde se nebudeme bát o bezpečnost dodávek? Odpovědi byly dost přesvědčivé: Hlavně z jádra. „Ano, jádro, obnovitelné zdroje a skladování energií,“ to je recept na stabilitu třeba podle vládního zmocněnce pro energetickou bezpečnost Václava Bartušky.
Jenže budování obnovitelných zdrojů jde velmi ztuha. Důvodů je více, klimatické podmínky země pro ně nejsou úplně příznivé, navíc vysoké ceny energií zvedly poptávku po některých technologiích tak dramaticky, že termíny pro jejich dodání jsou někde dvanáct a více měsíců. A co víc, k zajištění všech nutných povolení je někdy třeba vyvinout nadlidské úsilí, a to se týká nejen velkých, ale i menších, lokálních zdrojů.
„Třeba v Německu už to pochopili a dali dohromady něco, čemu říkají Velikonoční balíček, tedy soubor opatření, která urychlí povolovací řízení,“ upozorňuje Bartuška. „Mně by se u nás líbil takový Červnový, Červencový balíček,“ dodává s jistou nadějí. Například výstavba klíčového vysokokapacitního vedení elektřiny mezi Českem a Rakouskem zabrala dva roky, jenže povolovací řízení dalších osm.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot