Tohle už bychom měli znát. Naše země v tom žila přes čtyřicet let. Od roku 1948 do roku 1989 komunističtí soudruzi tak usilovně budovali lepší zítřky, až rozvrátili ekonomiku, společnost i morálku celé země. Komunismus nebyl náš výmysl, byl nám vnucen zvenčí, i když mu minimálně zkraje opravdu hodně lidí uvěřilo. Teď, jeden a půl generace po zdánlivě definitivním zdiskreditování komunismu, se do popředí dere jiná utopická ideologie. Systém takzvaného nerůstu je skutečně všeobjímající. Nechce spasit jenom lidstvo, ale dokonce celou planetu.
Výchozí teze nerůstu (anglicky degrowth) působí na první pohled rozumně a bohulibě – manická touha lidstva po věčném růstu vede k nevratné exploataci zdrojů, ničení planety a v konečném důsledku ohrožování samotné existence lidstva. A to je třeba zastavit. Připadají vám unijní tažení proti spalovacím motorům a celá strategie Fit for 55 drakonické? Pro příznivce nerůstu je to jenom drobná epizoda, která nic neřeší. Zjednodušeně: chceme-li přežít, musíme se uskromnit, zapomenout na rychlý rozvoj a začít být hodní na přírodu i sami na sebe.
Důvody, proč to může vypadat pěkně na papíře, ale v praxi to nevyhnutelně skončí stejně jako komunismus (destrukcí všeho), jsou nasnadě. Největší předností člověka a motorem veškerého pokroku je tvořivost, touha poznávat, něčeho dosáhnout a být za to odměněn. Komunismus mu to znemožnil, podřídil jeho pudy nejprve ideologii a poté kleptokratické klice vyžírků a tím ho přidusil. Ve své nejutopičtější podobě žádal, aby lidé veškeré své jednání podřídili zájmu společnosti, v níž má každý své místo, nikomu nic neschází (ani nepřebývá), společnosti, která měla jako celek připomínající mraveniště nebo úl vzkvétat. Jak to dopadlo, by měli vědět i příznivci nerůstu. Přesto jejich nápady zabalené do ekologické fólie míří úplně stejným směrem. Takže znovu, když lidem seberete motivaci zlepšovat se a soutěžit (klidně i sobecky), pomalu je udusíte. Víc se o ideologii nerůstu a strategii jejích příznivců v boji s kapitalismem dočtete v tématu tohoto čísla.
Ztělesněním těch nejhorších stránek kapitalismu je v očích mnoha levičáků bývalý americký prezident Donald Trump. Reálně přitom hrozí, že se po čtyřleté pauze vrátí do Bílého domu, protože mezi republikány nemá konkurenci a Joe Biden je mírně řečeno za zenitem. V aktuálním Hrotu jsme se podívali na to, v čem se Trump vzor 2023 liší od toho, který v lednu 2021 s ostudou opouštěl Washington, že je v zásadě totalitář a proč může být pro Ameriku i celý svět ještě nebezpečnější.
V hlavním rozhovoru čísla vysvětluje analytička Kateřina Konrádová, jak by ve školství ušetřila, aniž by učitelům sáhla na vymodlených 130 procent průměrné mzdy, a že se přes ministerský orloj české školství za poslední roky zlepšuje. A určitě nevynechejte ani esej, kterou jsme věnovali reformě justice, byť ne v Česku, ale na Slovensku, které je v tomto ohledu mnohem odvážnější.
