Hlavní analytik Hrotu Mirek Zámečník vzpomíná, jak Češi „dovolenkovali“ dříve a kolik je to ve srovnání s dneškem stálo
Hlavní analytik Hrotu Mirek Zámečník vzpomíná, jak Češi „dovolenkovali“ dříve a kolik je to ve srovnání s dneškem stálo
Třetinky vypadají stylověji, říkají někteří mladí Češi. O půllitry už zájem nemají, jsou prý příliš velké. Některé pivovary i obchodní řetězce je vyslyšely.
Třetinky vypadají stylověji, říkají někteří mladí Češi. O půllitry už zájem nemají, jsou prý příliš velké. Některé pivovary i obchodní řetězce je vyslyšely.
Mladí lidé preferují nalezení letní brigády v administrativě, gastronomii či turistickém ruchu nebo u činností, které jsou všeobecně fyzicky méně namáhavé
Mladí lidé preferují nalezení letní brigády v administrativě, gastronomii či turistickém ruchu nebo u činností, které jsou všeobecně fyzicky méně namáhavé
Už od školky vás učí, že nemáte žalovat, ale když je malér, někdo to říct musí. Vysvětlit tento koncept malému dítěti chvíli trvá, ale postupem času většina z nás pochopí, kudy ta neviditelná hranice vede. Problém je v tom, že není jen neviditelná, ale také dost proměnlivá. Liší se situaci od situace a mnohdy staví i toho nejslušnějšího člověka před morální dilema. Zachovat loajalitu kolektivu („nezradit“), nebo se řídit svědomím a udělat správnou věc i za cenu toho, že kdekoho naštvu?
Institut úředně schvalovaného, či dokonce placeného informátora byl a je ošemetná věc. Donašeči, práskači, udavači, žalobníky či konfidenty obvykle pohrdáme. Ale co s oznamovateli, anglicky whistleblowery? Soudě podle toho, jak je definuje zákon, bychom je měli velebit. Tohoto označení se totiž dočkají jedině tehdy, když odhalí a prozradí něco nekalého, nejspíš společensky škodlivého.
V Americe má whistleblowing dlouholetou tradici a někteří výjimeční jednotlivci jsou dodnes považováni za hrdiny. Díky whistleblowerům se v minulosti Američané třeba dozvěděli, že tabákové koncerny velmi dlouho a velmi dobře věděly, že kouření škodí zdraví, nebo že americký prezident Richard Nixon nechal napíchnout centrálu konkurenční Demokratické strany. V Česku máme mnohem bohatší zkušenosti s práskači a konfidenty a tradice etického oznamování se u nás bude patrně prosazovat dlouho a obtížně. Ostatně liknavost (a tvořivost), s jakou teď přistoupili naši legislativci k zákonu o ochraně whistleblowerů, o lecčems vypovídá. Víc se dočtete v tématu aktuálního čísla.
Mimořádně silnou výpovědí je rozhovor s Lucií Gubalovou. Sportovala, žila zdravě, nekouřila. Přesto onemocněla rakovinou plic. Naplno to neřekne – na to je příliš velká dáma –, ale kdyby jí jistý pomatený herec začal vysvětlovat, že to má z toho, že neměla dost ráda život, nejspíš by mu přibouchla nějakou choulostivou partii do dveří. Protože ona život ráda má a bojuje za něj, a nejen za ten svůj. Čas, který jí zbývá, se rozhodla věnovat osvětě a přesvědčování těch příliš váhavých nebo bázlivých, aby šli na screening plic. Protože tohle česká medicína jako jedna z mála na světě umí a nabízí. Jenom na prohlídku prostě musíte přijít včas.
V tomto druhém letním dvojčísle Hrotu se také například dozvíte, jak vážný problém představují lesní požáry a jestli jich v budoucnu bude i vlivem klimatické změny přibývat. V eseji podrobně rozebíráme, co si může a má odnést Evropa z vyhrocených voleb ve Španělsku. Podívali jsme se i na nabídku luxusních aut na elektřinu, spolu s The Economist na saúdskoarabskou invazi do sportů všeho druhu a v reportáži z rumunského Banátu se s námi tentokrát můžete vydat po stopách Čechů, kteří před dvěma sty lety vyrazili osidlovat divoký jihovýchod Evropy.
Užijte si dvojité letní čtení, další číslo Hrotu vyjde poslední pondělí v srpnu.
