Už od školky vás učí, že nemáte žalovat, ale když je malér, někdo to říct musí. Vysvětlit tento koncept malému dítěti chvíli trvá, ale postupem času většina z nás pochopí, kudy ta neviditelná hranice vede. Problém je v tom, že není jen neviditelná, ale také dost proměnlivá. Liší se situaci od situace a mnohdy staví i toho nejslušnějšího člověka před morální dilema. Zachovat loajalitu kolektivu („nezradit“), nebo se řídit svědomím a udělat správnou věc i za cenu toho, že kdekoho naštvu?
Institut úředně schvalovaného, či dokonce placeného informátora byl a je ošemetná věc. Donašeči, práskači, udavači, žalobníky či konfidenty obvykle pohrdáme. Ale co s oznamovateli, anglicky whistleblowery? Soudě podle toho, jak je definuje zákon, bychom je měli velebit. Tohoto označení se totiž dočkají jedině tehdy, když odhalí a prozradí něco nekalého, nejspíš společensky škodlivého.
V Americe má whistleblowing dlouholetou tradici a někteří výjimeční jednotlivci jsou dodnes považováni za hrdiny. Díky whistleblowerům se v minulosti Američané třeba dozvěděli, že tabákové koncerny velmi dlouho a velmi dobře věděly, že kouření škodí zdraví, nebo že americký prezident Richard Nixon nechal napíchnout centrálu konkurenční Demokratické strany. V Česku máme mnohem bohatší zkušenosti s práskači a konfidenty a tradice etického oznamování se u nás bude patrně prosazovat dlouho a obtížně. Ostatně liknavost (a tvořivost), s jakou teď přistoupili naši legislativci k zákonu o ochraně whistleblowerů, o lecčems vypovídá. Víc se dočtete v tématu aktuálního čísla.
Mimořádně silnou výpovědí je rozhovor s Lucií Gubalovou. Sportovala, žila zdravě, nekouřila. Přesto onemocněla rakovinou plic. Naplno to neřekne – na to je příliš velká dáma –, ale kdyby jí jistý pomatený herec začal vysvětlovat, že to má z toho, že neměla dost ráda život, nejspíš by mu přibouchla nějakou choulostivou partii do dveří. Protože ona život ráda má a bojuje za něj, a nejen za ten svůj. Čas, který jí zbývá, se rozhodla věnovat osvětě a přesvědčování těch příliš váhavých nebo bázlivých, aby šli na screening plic. Protože tohle česká medicína jako jedna z mála na světě umí a nabízí. Jenom na prohlídku prostě musíte přijít včas.
V tomto druhém letním dvojčísle Hrotu se také například dozvíte, jak vážný problém představují lesní požáry a jestli jich v budoucnu bude i vlivem klimatické změny přibývat. V eseji podrobně rozebíráme, co si může a má odnést Evropa z vyhrocených voleb ve Španělsku. Podívali jsme se i na nabídku luxusních aut na elektřinu, spolu s The Economist na saúdskoarabskou invazi do sportů všeho druhu a v reportáži z rumunského Banátu se s námi tentokrát můžete vydat po stopách Čechů, kteří před dvěma sty lety vyrazili osidlovat divoký jihovýchod Evropy.
Užijte si dvojité letní čtení, další číslo Hrotu vyjde poslední pondělí v srpnu.
