Čelem k masám bylo hojně užívané heslo předlistopadové éry
Tomio Okamura | foto Tomáš Turek, týdeník Hrot
Komunisté jím chtěli dokázat, jak naslouchají vůli (pracujícího) lidu, jak mu jdou vstříc. V poslední době to vypadá, že si mnozí politici toto heslo úspěšně modifikovali. Opakovaně nám připomínají, kolik lidí jim píše a jak se pak rvou o jejich zájmy. Samozřejmě: poslanci nespadli z nebe, do parlamentních lavic je poslali voliči svými hlasy a politici by měli zastupovat jejich zájmy. Na druhou stranu to ale někdy vypadá spíše tak, že se politik za tyto dopisy „schovává“, že mu slouží jen jako alibi – lidé mi píšou, ať udělám to či ono, tak to dělám.
Moderní dopisovou éru odstartoval někdejší premiér Andrej Babiš (ANO) svým legendárním tvrzením o vděčné babičce, která mu napsala, že díky slevě na vlak může cestovat za svou rodinou. K dopisové mánii se pak přidali další politici – zleva i zprava, z koalice i opozice. Lidé nám píšou! Když Tomio Okamura (SPD) minulý týden vedl svůj plamenný protiukrajinský projev, řekl dokonce: „Občané nám masově píší.“
Mistryní v disciplíně „nad dopisy voličů“ je ovšem exministryně financí Alena Schillerová (ANO), u níž to občas vypadá, jako by celé dny a noci nedělala nic jiného, než četla, co jí napsali občané nejen v dopisech, ale též po mailu nebo messengeru. Jednou se dokonce svěřila, že ji to prý baví: „Večer přijdu domů, lehnu si do postele, vezmu telefon a prohlížím si, co mi lidé píší, co si myslí, nebo kritizují, co jsem měla na sobě a jaký jsem měla účes.“ Jo, jo. Čelem k masám.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
