Mytí rukou nemá dlouhou historii. Začal s tím gynekolog Semmelweis
Mytí rukou bereme jako samozřejmost, navíc v boji proti přenosu virů patří mezi nejspolehlivější prevenci. V západní společnosti je to ale zvyk poměrně mladý.
ilustrační foto | Profimedia.cz
Dlouhá staletí si vědci i lékaři mysleli, že mytí rukou je zbytečné. Teprve porodník Ignác Filip Semmelweis, který se v roce 1818 narodil v Budapešti, začal zkoumat příčiny onemocnění rodiček. Jednalo se o epidemie horečky omladnic v nemocnicích. Dnes víme, že se jednalo o bakteriální infekci.
Semmelweis, který pracoval od roku 1844 ve vídeňské porodnici, vypozoroval, že na oddělení, kde působili také medici, byla úmrtnost rodiček vyšší, než na jiných odděleních. Vyslovil teorii, že to je způsobeno tím, že medici i lékaři přenášejí infekci na nemytých rukou z pitevny na pacienty. V té době lékaři poznávali nové choroby zejména formou pitvy zemřelých.
Infekci s prováděním autopsie spojil Semmelweis i proto, že jeho kolega Jakob Kolletschka (rodák z Bělé nad Svitavou) zemřel na sepsi, když jej student během pitvy omylem řízl. „Byla to neblahá náhoda, která uspíšila mu nalézti pravdu. Roku 1847 zemřel totiž přítel jeho, pathologický anatom Kolletschka, byv při pitvě bodnut od žáka kteréhosi do prstu,“ napsaly v roce 1906 Národní listy ve fejetonu Mučedník vědy o Semmelweisovi.
Gynekolog začal nutit studenty, aby si myli ruce roztokem chlornanu vápenatého. Od roku 1847 se počet úmrtí na porodnické klinice snížil na dvě procenta z více než patnácti procent. Horečka omladnic přitom byla v tehdejších evropských porodnicích postrachem, zapříčinila tři čtvrtiny všech úmrtí mladých matek.
Semmelweis publikoval své závěry po roce 1860, jeho zjištění ale byla lékařskou komunitou stále ignorována. Teprve v roce 1935 britský epidemiolog Leonard Colebrook ukázal, že antibiotikum prontosil účinkuje na bakterii způsobující horečku omladnic.
Horečka omladnic
Bakteriální infekce, kterou způsobuje bakterie Streptococcus pyogenes. V roce 2015 se celosvětově nakazilo 11,8 milionu žen. Zemřelo jich 17 900. Ve vyspělých ekonomikách dochází k infekci dělohy v jednom až dvou procentech při běžném nekomplikovaném porodu. Při nepodání antibiotik z preventivních důvodů se infikuje streptokokem až polovina rodiček po císařském řezu. Infekce je příčinou úmrtí v době těhotenství a porodu stále okolo 10 procent.
Že by si lékaři měli v polovině 19. století mýt ruce, bylo současníky zesměšňováno. „Lékaři jsou gentlemani a jejich ruce jsou čisté,“ tvrdil v té době uznávaný americký gynekolog Charles Delucena Meigs. Lékaři nechtěli připustit, že by vzdělanci jako jsou oni mohli být zodpovědní za nákazu a smrt pacientů. Naopak byla rozšířená teorie, že voda může být potenciální příčinou onemocnění.
I ve druhé polovině 19. století bylo běžné, že chirurgové operovali v pláštích, které byly ztvrdlé zaschlou krví a hnisem. Čím tvrdší plášť, tím byl lékař považován za pracovitějšího.
„Při operaci nebyl žádný objekt čistý. Na čistotu se nedbalo, byla považována za afektovanost,“ upozornil chirurg a anatom Frederick Treves. Tento londýnský lékař se proslavil tím, že ošetřoval a sblížil se s Josephem Merrickem, známým pod označením sloní muž kvůli jeho deformacím tváře.
Důraz na mytí rukou odmítali lékaři i po smrti Semmelweise v roce 1865, jenž zemřel na bakteriální infekci v psychiatrickém ústavu. Pravděpodobně to bylo na následky bití. Jeho poznatky byly uznány až o několik dekád později.
Nightingalová vyměňovala ložní prádlo a větrala
Také ošetřovatelka Florence Nightingalová dávala do souvislosti záněty s tím, že tělo vylučuje škodlivé látky během nemoci a je třeba vyměňovat ložní prádlo, provádět koupele pacientů a pravidelně větrat. Těmito opatřeními se jí podařilo snížit úmrtnost vojáků v nemocnici v Turecku během Krymské války ze 42 procent na pouhá dvě procenta. Také ona rovněž dbala na časté mytí rukou.
Ve vědecké komunitě se význam mytí rukou a osobní hygieny začal brát vážně až po objevech mikroorganismů Roberta Kocha a Louise Pasteura. Zakladatelé bakteriologie a mikrobiologie přišli s teorií choroboplodných zárodků, patogenů: infekční nemoci přenášejí bakterie (později byly objeveny také viry), nikoliv pouhý zápach. Koch v roce 1876 prokázal, že Bacillus anthracis je původcem sněti slezinné. Anaerobní bakterie byla použita pro formulaci Kochových postulátů, jež jsou platné dodnes.
Viry
Slovo „virus“ původně znamenalo „jed“, nicméně v pozdní fázi 19. století se stalo synonymem pro termín „mikrob“. Postupně se ukazovalo, že některé mikroorganismy jsou zvláštní, protože se nezachytí na mikrobiologickém sítu tak, jako to dělají bakterie. Naopak, tyto mikroby procházely sítem a filtrát byl stále infekční. Postupně se objevovaly další a další příklady takových mikroorganismů a v roce 1928 vyšlo kompendium všech známých virů, nazvané Filterable Viruses, tedy „filtrovatelné viry“. Postupně byl přívlastek „filtrovatelné“ vypuštěn a slovo virus získalo jednoznačný význam – takový, jak ho chápeme dnes. Rozvoj výzkumu virů přišel po vynálezu elektronového mikroskopu. První snímek virů vznikl v roce 1939. Zdroj: wikipedia.org
Pasteur, Koch a Lister
Louis Pasteur je znám za objev pasterizace mléka, vína a piva. Tento proces si nechal patentovat v roce 1865. O čtrnáct let později objevil vakcínu proti choleře drůbeže, kterou způsobuje bakterie Pasteurella multocida. V roce 1882 to byla vakcína proti července u prasat (Robert Koch izoloval bakterii Erysipelothrix rhusiopathiae v roce 1876). O tři roky později rovněž rovněž vakcínu proti vzteklině, jež je virového původu.
Na základě poznatků Pasteura a Kocha o bakteriích začal prosazovat dezinfekci v lékařství britský chirurg Joseph Lister, který zaváděl při operacích antisepsi. První takovou operaci provedl v roce 1865, shodou okolností ve stejném roce, ve kterém zemřel Semmelweis.
Lister začal používat fenol (kyselinu karbolovou) k dezinfekci ran, chirurgických nástrojů a rukou. Nejprve byl kritizován, později byla jeho snaha zabíjet bakterie uznána jako prospěšná. Teprve od 90. let 19. století se začala antiseptická pravidla v nemocnicích rozšiřovat.
Britský chirurg Joseph Lister začal používat fenol jako dezinfekci při operacích. Zdroj: CC0
Zásady pro mytí rukou v Americe vznikly v 80. letech
Mytí rukou ve společnosti začalo být samozřejmostí až mnohem později. Americká Centra pro kontrolu a prevenci nemocí až v 80. letech minulého století zdůraznila, že je nutné umývat si ruce pro bránění šíření infekce ve společnosti a vydala první celoamerické pokyny pro správné mytí rukou.
Jak si správně umýt ruce mýdlem, aby na nich neulpěly virové patogeny, si mnoho lidí připomenulo (naučilo) teprve před několika týdny, když se pandemie koronaviru začala z Číny šířit po celém světě.
