Prezidenta Zemana pobyt na hranici mezi tímto a oním světem evidentně nijak nepoznamenal. Jeho rozhodnutí, že bude vetovat jmenování pirátského ministra zahraničí Jana Lipavského, nijak nevybočuje z dosavadní praxe ignorování limitů vlastních ústavních kompetencí. A těžko se tomu divit, když mu to od pádu Nečasovy vlády stále procházelo.
Nicméně teď je ten okamžik, kdy je nezbytné tomuto i příštím prezidentům jasně vymezit píseček, na němž si mohou hrát. Máme parlamentní systém, ve kterém jsou premiér a vláda jasně a jednoznačně odpovědni parlamentu, a nikoli prezidentovi, ať už je volen jakýmkoli způsobem a třeba i losován z klobouku. Hlavě státu patří výhradně zcela formální povinnost jmenovat premiéra a na jeho návrh ministry, k nimž mu nikdo nebere právo připomínek, ale právo veta prostě nemá, nikdy neměl a nikdy mít nebude, jakkoli ho slabý premiér Babiš opakovaně akceptoval.
Namazané schody
Zeman Petra Fialu svou stařeckou svéhlavostí nutí k tomu, aby se obrátil na Ústavní soud s kompetenční žalobou, s níž bez jakýchkoli pochyb uspěje. Jenže pro Fialu tvrdý postup nebude příliš příjemný. Jednak to bude měsíc až dva trvat a zadruhé velká část ODS není příliš komfortní se skutečností, že přenechal Starostům a Pirátům klíčové posty v zahraniční politice, která bude v příštích letech ovlivňovat domácí ekonomiku a sociální atmosféru více než kdy jindy. A na pozicích, z nichž se zahraniční politika prostě ovlivňuje nejlépe, budou bez ohledu na to, že Fiala dává najevo své odhodlání držet mezinárodní vztahy pod svou osobní kontrolou, sedět lidé, jejichž názory nesdílí nejen členové ODS, ale ani velká část tuzemské populace. Viz téma euro, politika vůči Palestincům nebo migrační a azylová politika.
To by byl problém i v případě, že by Jan Lipavský dlouho před svým jmenováním neprokazoval značnou politickou nedospělost silnými výroky naznačujícími přesměrování naší zahraniční politiky. A nepřidal k tomu i hodně nediplomatické řeči o masakru v diplomatických službách, když chce měnit již vládou i prezidentem potvrzené velvyslance, kteří by měli v nejbližší době nastoupit v řadě důležitých zemí.
O tom, že tím sám sobě namazal schody v Černínském paláci a v případě, že tam skutečně nastoupí, tam bude jako kůl v plotě, nelze pochybovat. Možná i sám budoucí premiér by byl býval radši, kdyby z tohoto důvodu Piráti ve svém referendu neodhlasovali svůj vstup do vlády. Ale stalo se.
Jako skála
Petr Fiala však musí za Lipavským stát jako skála. A to třeba až do krajnosti v podobě hrozby zbavení prezidenta kompetencí či jeho sesazení ústavní žalobou. Lze totiž očekávat, že prezident věren svým chorobným zvykům bude rozhodnutí ÚS v případě kompetenční žaloby ignorovat. Nebylo by to totiž poprvé. Stačí vzpomenout na soudní rozhodnutí ohledně jmenování profesorů. Miloš Zeman tuto skutečnost zjevně podceňuje.
Na článek 66, použitý třeba se zdůvodněním, že prezidentovi chybí mentální schopnosti pro pochopení toho, co mu Ústavní soud uložil, má Fiala hlasů dost. Na ústavní žalobu by potřeboval dvanáct Babišových poslanců, což už je horší. Ale faktem je, že pokud by chtěl končící premiér kandidovat v prezidentských volbách, bylo by pro něj výhodné, aby byly co nejdříve.
