Západním světem již dávno neobchází strašidlo feminismu; usadilo se v čele stolu. Málokdo měl ve změně poměrů prsty tak hluboko jako německoamerická herečka Marlene Dietrichová. Rubrika Tardis ji šla vyzpovídat, aby zjistila, nakolik se její názory zamlouvají i feminismu dnešnímu.

Podívejte se na rod či gender. Jazykově vzato je to obzvlášť matoucí pojem. Proč, prosím, by stůl měl být v němčině mužem, ve francouzštině ženou a v ang­ličtině kastrátem?

Tak tedy jednodušeji. Sex je daleko lepší se ženou, ale se ženou zase nemůžete žít.

Aby žena mohla být kompletní ženou, potřebuje mít pána a v něm kompas pro svůj život. Potřebuje muže, ke kterému může vzhlížet a kterého si může vážit. Když ho z trůnu sesadí, není divu, že bude nespokojená – a nespokojené ženy nebývají dlouho milovány.

To, čeho si muž na ženě všimne jako první, je, jestli si ona všimla jeho. A žena – když svému muži jednou odpustí, neměla by mu jeho hříchy ráno ohřívat k snídani.

Nemůžete žít bez iluzí, i když o ně musíte bojovat. A nekoukejte tak; ty nohy nejsou tak krásné, jak si myslíte. Jenom prostě vím, co s nimi dělat.

Oblékám se kvůli image. Ne pro sebe, pro veřejnost, ne kvůli módě ani kvůli mužům. Luxusní vzhled je moje jistota. Je to takové vědomí, že jste v pohodě po všech stránkách, mentálně a tělesně i tím, jak vypadáte, a že ať už se ocitnete v jakékoli situaci, budete si vědět rady.

Ale zase – pečlivá údržba může ženě napohled ubrat dvacet let věku, ale patro schodů tím neobelstíte.

Abyste ztratili vlastní předsudky, musíte cestovat. Američanům jsem musela vysvětlovat, že v Evropě se milujeme s tím, koho považujeme za přitažlivého, ať je to muž, nebo žena. Milujeme pro radost z milování, ne kvůli tomu, co nám nabízí srdce toho druhého.

Myslím, že nikdo nemá žádné „právo na štěstí“. Pokud se vám přihodí, že šťastný jste, poděkujte. Třeba šampaňské; navozuje pocit, že je právě neděle a že lepší zítřky jsou za rohem. Nebo vidět padat soumrak; to by měli předepisovat doktoři. Ale nezapomínejte u toho, že být v hlubinách smutku je stejně důležitá zkušenost jako být bujně šťastný.

Poznání, že většina lidí, kteří se živí filmovým byznysem, je ve skutečném životě strašným zklamáním. Kdežto já, na druhou stranu, jsem ve skutečném životě o moc lepší…

Kdybyste měl požádat Boha o dar, buďte rád, když vám nepošle bohatství, diamanty a perlové náhrdelníky, ale přátele. To, na čem záleží, jsou přátelé, kterým můžete zavolat ve čtyři hodiny ráno. Zkuste zavolat svým perlám.

Ztratila jsem svoji víru za první světové války. Prostě nevěřím, že všichni ti, o které jsem přišla, tady se mnou sedí u stolu. Jak říkal Goethe: Jestli měl Bůh stvoření tohoto světa v plánu, měl by ten plán přehodnotit.