Necelé tři měsíce Vojtěchovi chyběly, aby se dotáhl na nejdéle sloužícího ministra zdravotnictví České republiky Leoše Hegera. S Vojtěchem odchází zosobněná loajalita k premiéru Andreji Babišovi a úředník připravený vykonat vše, co si předseda vlády přál. A také člověk bez vize o českém zdravotnictví, který nebyl schopný srovnat svoje rozhádané okolí.
Byl červen roku 2017, čtyři měsíce před volbami do poslanecké sněmovny, které s téměř třiceti procenty hlasů mělo vyhrát hnutí ANO. Po vybraných nemocnicích se objednával na návštěvy někdejší právník vydavatelství MAFRA a pozdější tajemník ministra financí Babiše Adam Vojtěch. Chtěl poznat zdravotnický systém a netajil se tím, že bude příštím ministrem zdravotnictví. Tedy pokud vše dopadne podle očekávání, což, jak víme, v říjnu toho roku bohužel dopadlo.
Pro Babiše to byl prototyp nejlepšího ministra. Od začátku si ho utvářel ke svému obrazu a bylo zřejmé, že se od něj nedá čekat něco jako odlišný názor. Kdyby měl někoho stejného třeba na dopravě, měl by po starostech.
Jenže Vojtěch byl udržovací ministr určený do klidné doby. Když se mu začal pod rukama sypat roky neudržovaný systém hygienických stanic, když se mu začali hádat epidemiologové Rastislav Maďar a Roman Prymula a on byl pořád „slušnej“, zastával se ho premiér už jen se sebezapřením a byl dost naštvaný, že musí situaci řešit za něj.
Když začalo číslo nakažených novým typem koronaviru překračovat rekordy, Babiš věděl, že musí Vojtěcha „vyřešit“. Navíc se blíží krajské volby a on nemůže být tím, kdo situaci nechává být. Vojtěch odešel v klidu, rezignaci podal sám, i když je zřejmé, že tak úplně osobní rozhodnutí to nemohlo být. Svědčí o tom účast premiéra na vystoupení, kde Vojtěch svůj konec oznámil. A nejasné premiérovo rozloučení, že chápe, že byl Vojtěch znechucen médii a politikou. Tak určitě.
Není smutné, že Vojtěch odchází. Smutné je, že za sebou nenechal ve zdravotnictví téměř žádnou stopu a ještě smutnější je, že na něj čeká nějaké nové vhodné místo. Protože loajálním lidem se Babiš vždycky odmění, že Martine Stropnický. Lidé, kteří v krizi neobstáli, by žádnou druhou šanci dostat neměli.
