Hlavní analytik Hrotu Mirek Zámečník vzpomíná, jak Češi „dovolenkovali“ dříve a kolik je to ve srovnání s dneškem stálo
Hlavní analytik Hrotu Mirek Zámečník vzpomíná, jak Češi „dovolenkovali“ dříve a kolik je to ve srovnání s dneškem stálo
Třetinky vypadají stylověji, říkají někteří mladí Češi. O půllitry už zájem nemají, jsou prý příliš velké. Některé pivovary i obchodní řetězce je vyslyšely.
Třetinky vypadají stylověji, říkají někteří mladí Češi. O půllitry už zájem nemají, jsou prý příliš velké. Některé pivovary i obchodní řetězce je vyslyšely.
Mladí lidé preferují nalezení letní brigády v administrativě, gastronomii či turistickém ruchu nebo u činností, které jsou všeobecně fyzicky méně namáhavé
Mladí lidé preferují nalezení letní brigády v administrativě, gastronomii či turistickém ruchu nebo u činností, které jsou všeobecně fyzicky méně namáhavé
Evropa už není bezpečným ostrůvkem, co na to česká armáda?
Všechno zlé je k něčemu dobré, praví staré rčení. A jestli něco dobrého přinesla ruská invaze na Ukrajinu Evropě, pak je to životně nutné vytržení z letargie a života v iluzi o bezpečném ostrůvku Evropa, na kterém si můžeme dovolit zanedbávat péči o naši bezpečnost a brát ji jako samozřejmost. Tato slova mohou znít ve světle denně přicházejících informací o utrpení ukrajinských civilistů značně cynicky, ale to neznamená, že nejsou pravdivá. A pravda zkrátka není citově zabarvená a nelze u ní určovat, zda je korektní, či nekorektní, což je skutečnost, na kterou se poslední dobou mírně zapomíná.
Euforie v řadách členů bezpečnostní komunity ale není namístě. Válka na Ukrajině totiž dříve nebo později skončí – mohou to být týdny či měsíce, výsledek může být všelijaký, ale skončí. Současný (ne)postup ruské armády v dobývání Ukrajiny totiž jasně říká, že možnost rozšíření konvenční války vedené Ruskem vůči Ukrajině na další státy směrem na západ (členy NATO) je holým nesmyslem, který by pro ruský režim znamenal sebevraždu. Konec války na Ukrajině bude mít tedy ze strany Ruska podobu spíše „kontroly škod“, kterou se ruská strana pokusí neztratit tvář.
To ale neznamená, že hrozbě pro Evropu bude konec, pokud to totiž režim přežije, pravděpodobně si bude chvíli „lízat rány“ a poté se pokusí poučit z chyb a toto ponížení v budoucnosti napravit. Tímto nezdarem prostě ruské mocenské ambice neskončí. A proč je důležité toto říkat? Protože jestli je někdo v zapomínání dobrý a má rád stav „business as usual“, tak je to právě Evropa a je na bezpečnostních komunitách jednotlivých evropských zemí, aby svým vládám a veřejnosti toto oklepání se z šoku a následné zapomnění nedovolily.
Teď přestaňme polemizovat a podívejme se, co konkrétně znamená toto probuzení pro Česko a kolik to může stát. Pro začátek si vytyčme mantinely, ve kterých se pohybujeme, a přibližme si, které velké výzbrojní projekty ministerstvo obrany a Armádu České republiky (AČR) čekají, pokud to s obranou země či společného aliančního prostoru myslí vážně.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
