Jiří Pospíšil: Ve vztahu k Evropě může být Biden pootočením k lepšímu

Joe Biden, jehož lze na základě jeho dlouhé kariéry označit za klidnou sílu, může být alespoň částečným lékem na rozervanost americké politiky. Tento faktor je zároveň vysvětlením, proč tolik evropských politiků přivítalo Bidenovo zvolení. Není v tom nutně ideologie. Složitá osobnost Donalda Trumpa a jeho politický styl však zkrátka mnohým z nich vadily.

Tím každopádně nechci nijak snižovat některé pozitivní výsledky Trumpovy politiky, například daňovou reformu, která mnohým Američanům snížila daňové zatížení, nebo jeho diplomatické angažmá na Blízkém východě. Biden je ale pro Evropu dobrou volbou i z jiného pohledu. Jeho vítězství může být nadějí, že se americká politika pootočí směrem k většímu zapojení do mezinárodního společenství a USA se vrátí do některých organizací, které sice nejsou bez chyby, ale západní demokratický svět je v nich bez aktivní role Spojených států mnohem slabší.

Bidenomika aneb Labyrint slepých uliček

Plán příštího prezidenta USA na vybřednutí z koronavirové kaše má vysoké ambice, a ještě vyšší překážky

Plán příštího prezidenta USA na vybřednutí z koronavirové kaše má vysoké ambice, a ještě vyšší překážky

Zároveň věřím, že Biden bude více dbát na rozvoj mezinárodní obchodní a bezpečnostní spolupráce a že bude větším příznivcem volného mezinárodního obchodu než Trump, což je pro českou ekonomiku velmi důležité. Nová Bidenova administrativa snad také zváží, zda by se nemělo obnovit vyjednávání o smlouvě o volném obchodu mezi Spojenými státy a Evropskou unií. Jsem přesvědčen, že tato dohoda by byla velkým přínosem, a je škoda, že kvůli rozdílným pohledům mezi USA a EU na některé aspekty vzájemného obchodu byla jednání bez výsledku ukončena.

USA by zároveň podle mého přesvědčení měly zůstat v čele snahy o zadržování, či dokonce v nutném případě o zatlačování agresivních choutek diktátorů a autoritářů, kteří do mezinárodních vztahů vnášejí nejistotu a neklid. 

Ačkoli s nástupem Joea Bidena zřejmě nelze spojovat dramatické změny v americké zahraniční politice (a je to tak pro nás v zásadě dobře), můžeme snad očekávat větší důraz na posilování transatlantické vazby a obnovení funkčního spojeneckého tandemu USA a EU jako účinné protiváhy k rostoucí moci a vlivu Číny a Ruska. Samozřejmě platí, že Evropa musí mít vůli a snahu se na tvrdém postoji vůči těmto rivalům západního světa co nejvíce podílet.

Autor je poslancem Evropského parlamentu za TOP 09.