Andrej Babiš bývá přirovnáván k Silviu Berlusconimu. Není to fér – vůči Berlusconimu. Už jenom proto, že Berlusconi byl v mnoha směrech esencí italskosti. Čeho je esencí Babiš, se snad v dobré společnosti ani nesluší říkat. Jejich politické metody se nicméně dost podobají a asi nejlépe je vystihuje termín populismus ve smyslu „řeknu cokoli, co mi přinese nejvíc hlasů“. To jsou všechny ty řeči Babiše a jeho nohsledů o „catch-all party“ (zjistili si vůbec, co ten druhdy odborný politologický termín znamená?) jako o samotném programu hnutí/partaje. Vždyť tím zcela otevřeně přiznávají, že celé ANO nemá vůbec žádný hodnotový obsah, pokud za něj nepovažujeme vehikl, který má povozit ego a zájmy svého šéfa a suitě přitakávačů zajistit na co nejdelší dobu zajímavou obživu.
ANO 2011 zakládal Babiš jako protestní hnutí proti tehdejším politickým elitám, primárně proti duopolu ODS a ČSSD. Nabízel se jako člověk zvenčí (byť to byl při jeho úzkých vazbách na politiky nesmysl), úspěšný podnikatel a zdatný manažer. Bohatí lidé vstupovali a vstupují do politiky všude na světě a někteří skutečně dokážou přinést změnu k lepšímu. Proto lze pochopit, že tehdy Babišovi i leckdo příčetný uvěřil, že chce a může Česku něco dát. Velmi rychle se ale začal vybarvovat. Jak píšeme v tématu tohoto čísla: „Každý, kdo od roku 2015 spojil svou kariéru s Babišem, dobře věděl, že Babišův dvorek je malý a bič setsakra dlouhý.“
V tomto kontextu je třeba číst i rozhovor s bývalým místopředsedou ANO Ivem Vondrákem – vstupovat do ANO v roce 2017 s velkými ideály vyžadovalo buď značnou naivitu, nebo ještě větší dávku cynismu. Každopádně Vondrák si zaslouží uznání, protože na rozdíl od jiných nezačal štěkat, až když ho Babiš vysál a vyplivl. Páteř našel ještě v době, kdy byl v ANO na vrcholu. A z toho vrcholu se odporoučel dobrovolně a vědomě. Přečtěte si, jak to v Babišově partaji doopravdy funguje. Třeba vás zase přejde naštvání na současnou vládu, které tak cáká z posledních průzkumů.
Velký prostor jsme v tomto čísle Hrotu věnovali filmařům v Česku a důkladně jsme se podívali i na vládní infrastrukturní plány, respektive na to, co si musí stát při avizovaných PPP projektech pohlídat, aby neskončily průšvihem. Určitě si nenechte ujít analýzu působnosti ruských žoldnéřů z Wagnerovy skupiny v Africe, kterou pro náš partnerský časopis The Economist sepsal nečekaný autor – herec George Clooney. Nejspíš jste o tom textu už slyšeli na sociálních sítích; jenom u nás si ho ale můžete přečíst kompletní v českém překladu.
Tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana jsme v minulosti mnohokrát kritizovali. Tentokrát se v eseji pokoušíme najít vysvětlení pro jeho poslední názorové veletoče, z nichž vychází, světe, div se, jako demokrat a přítel Západu. Schválně, jak dlouho mu to vydrží?
A pokud se nebojíte zpochybnit vlastní zažité myšlenkové vzorce, přečtěte si, jak to podle nejnovějších vědeckých studií doopravdy bylo se sháněním obživy v tradičních lovecko-sběračských společnostech.
