Dharaví má rozlohu přes dva kilometry čtvereční a žije tu milion lidí. Je to, jako byste namačkali všechny obyvatele San Franciska na plochu menší, než je newyorský Centrální park. Jedná se o nejhustěji zalidněnou oblast na světě.
Epidemie koronaviru tu vypukla letos v dubnu a panovaly silné pochybnosti, jak se podaří nákazu v této lokalitě zvládnout. Na konci září ale úřady hlásily, že se tu vyskytuje 1,3 případu za den na 100 tisíc obyvatel. V Česku to je v posledních dnech stokrát až stopadesátkrát více.
K úspěchu vedla poměrně agresivní reakce indických úřadů, kterou ocenila i Mezinárodní zdravotnická organizace. I když se situace v dubnu a květnu vymkla kontrole, nyní je stabilizovaná. WHO chválí důraz na testování, trasování a sociální izolaci. K úspěchu přispěl i aktivní přístup obyvatel chudinské čtvrti. Indie je přitom v počtu identifikovaných případů druhá na světě za Spojenými státy.
Ekonomický motor
Nelegálně vystavěné domy, dílny a stany jsou ekonomickým motorem pro celou Bombaj. Vyrobí se tu zboží za miliardu dolarů každý rok – keramika, oblečení, boty nebo recyklace použitých materiálů. Zpacifikovat čínský virus dostal na starost asistent městského komisaře Kiran Dighavkar. Nyní lidé žijící v Dharaví doufají, že se bude moci obnovit i ekonomická činnost v této lokalitě. „Musíme se naučit s touto nemocí žít,“ zdůraznil Dighavkar. Podle něj není možné oblast navždy uzavřít, vysvětlil vystudovaný stavební inženýr.
Na první případ koronaviru se přišlo na konci dubna. Až posmrtně byl virus objeven u šestapadesátiletého muže. V té době byly v celé Indii potvrzeny jen dva tisíce případů. Problém čtvrti je v tom, že jednu toaletu sdílí až 80 lidí a je běžné, že osmičlenná rodina žije na prostoru deseti metrů čtverečních. Infekční nemoci se v těchto podmínkách šíří velmi rychle. V Bombaji, kde v celé oblasti žije přes 20 milionů lidí, to vedlo k drakonickým opatřením.
V chudinské čtvrti Dharaví byly restrikce nejpřísnější. Celé ulice byly uzavřeny a dostat se ven bylo možné jen přes kontrolní stanoviště s policisty, oblast kontrolovaly také drony. Až na pár výjimek nemohl čtvrť nikdo opustit.
Najít nakažené a izolovat je
Dighavkar ale uznal, že není možné všechny držet doma na minimálním prostoru. Museli vycházet ven na společné toalety nebo si dojít pro vodu k veřejným kohoutkům. Zvolil diferencovanější přístup. Vysílal patroly zdravotníků, které měly vytipovávat nakažené.
Zdravotníci chodili ode dveří ke dveřím a vyptávali se na příznaky v jednotlivých domácnostech. Zdarma měřili teplotu a testovali ty, u kterých bylo pravděpodobné, že mají virus. Úřady využily veřejné prostory – obřadní síně, sportovní centra a školy – jako zařízení pro izolaci těch, kteří byli podezřelí, že mohou být pozitivní. Lidé s pozitivním testem na covid byli odesíláni na nemocniční oddělení, jež byla vyčleněna pouze pro pacienty s covidem-19.
Zdravotníci zpočátku naráželi na odmítavý postoj řady lidí, protože někteří z nich pracovali v Dharaví nelegálně v podnicích, které nemají licenci a mají důvody vyhýbat se úřadům. Nakonec si ale zdravotníci získali důvěru i díky tomu, že ti, kdo se vraceli z karantény, hovořili o dobrých podmínkách a kompetentní péči. Od července začaly počty nakažených klesat na deset denně.
Mladá populace
Během léta se zjistilo, že protilátky má v těle až 60 procent obyvatel slumu, což ukazuje, že hromadná imunita může fungovat. Druhým plusem je také fakt, že v této oblasti žije poměrně mladá populace. V Dharaví zemřelo do poloviny září 290 lidí s covidem – 161 jen během května –, což znamená jednu z nejnižších úmrtností v městských populacích v Indii.
Dighavkar pro Hindustan Times zdůraznil, že se daří podchycovat nakažené lidi v počátečních stadiích nemoci, a proto je počet úmrtí na nízké úrovni. Je to i tím, že úřady poskytují testování ve speciálních stanech zdarma. Přiznal, že se počet případů opět zvyšuje, to je ale dáno i větším počtem provedených testů. V nemocnicích bylo v polovině října pouze 133 nakažených.
Mnoho lidí bez práce
Jedním z opatření, kterými se podařilo epidemii po prvotním uzavření zvládnout, bylo zásobování dílen a továren ochrannými pomůckami. Místní vláda všem továrnám – často se jedná o nevětrané místnosti, kde dělníci pracují těsně vedle sebe – dodávala zdarma roušky, rukavice, ochranné štíty, dezinfekci. Bez ohledu na to, zda je jejich provoz legální, nebo ne. Dosud se obnovila zhruba třetina míst v dílnách v Dharaví.
Řada lidí tak ztratila lépe placená pracovní místa a musí vyžít s dolarem na den, pokud dělají nekvalifikovanou práci. Mnoho žen, které uklízely v bohatších rodinách, o tento výdělek přišlo.
Jedinou cestou k plnému otevření slumu je podle Dighavkara testování obyvatel a v případě nakažených přísná karanténa. Má k dipozici „armádu“ šesti tisíc žen – zdravotnic i dobrovolnic –, které se budou vydávat do úzkých uliček s teploměry a pulzními oxymetry (měří saturaci kyslíkem v krvi) a aktivně vyhledávat nemocné.