Příliš mnoho asistentů pedagoga, obrovské výdaje, které se každý rok zvyšují. Ministerstvu školství s financováním inkluzivního molochu dochází dech. Ukazuje se, že společné vzdělávání všech dětí bez ohledu na handicapy či sociální znevýhodnění v Česku dosáhlo stupně, na který už začínají být veřejné finance krátké.

Nový ministr školství Vladimír Balaš (STAN) hledá cestu, jak z toho ven. Žádné dostupné řešení se neobejde bez problémů. Pokud se nic nezmění, musí ministerstvo počítat s tím, že výdaje za inkluzi nadále porostou. V takovém případě bude muset začít hledat rezervy uvnitř sebe sama. Jenže kde peníze vzít, aniž by jinde chyběly? Pokud se však přistoupí k redukci společného vzdělávání, lze očekávat velké protesty neziskového sektoru i části rodičů, kteří si přejí, aby se jejich děti i přes handicap mohly plnohodnotně vzdělávat s „běžnými“ dětmi.

Pořádný skok

Pro přehled začněme čísly. Ve školním roce 2008/2009 na školách působilo celkem 3917 asistentů pedagoga. V posledním školním roce, tedy 2021/2022, jich bylo 29 188. Vše transformovala legislativa, kterou v roce 2016 prosadila tehdejší ministryně školství Kateřina Valachová (za ČSSD). Ta zcela změnila přístup státu ke vzdělávání dětí s handicapy.

„Už od roku 2005 platilo, že škola mohla například na plat asistenta pedagoga čerpat peníze ze státního rozpočtu. Ale s penězi to dost vázlo. Školám je přidělovaly kraje, často ale jen velmi skromně, takže pokryly třeba jen dvě hodiny práce asistenta denně. Zbytek na dorovnání i tak velmi nízkého platu musel ředitel najít jinde a někdy nezbylo než sáhnout do rozpočtu na osobní ohodnocení učitelů. Za takové situace většina škol nestála o děti, které potřebovaly asistenty. Odmítavý postoj byl zdůvodňován tím, že nejsou peníze a že si třídní učitelka takového žáka netroufá vzít do třídy,“ uvádí EDUin, nezisková organizace zabývající se školstvím.

Dříve tedy byla státem preferována varianta vzdělávání handicapovaných dětí ve speciálních školách a případná integrace do běžných škol probíhala po důkladném zvážení odborníky z pedagogicko-psychologických poraden. Od roku 2016 se princip obrátil. Každé dítě má být vzděláváno v rámci hlavního vzdělávacího proudu, jen ve velmi výjimečných případech se má využít kapacit speciálních škol. Podpora pro handicapované děti se stala nárokovou položkou. „Od té doby platí, že škola má nárok na úhradu podpory od státu v plné výši. Kvůli tomu musí u každého dítěte se speciálními potřebami pedagogicko-psychologická poradna vyhodnotit, který stupeň podpory potřebuje. Stupňů je pět s rozsahem od ‚zvýšené pozornosti‘ přes speciální pomůcky až po podporu asistenta,“ uvádí EDUin.

Ministerstvo školství v následujících letech přiznalo, že odhady hrubě podcenilo. Společně vzdělávat se totiž začalo mnohem více dětí, než s kolika se počítalo. Rodiče využili nabídnuté podpory, školy se i přes úvodní „porodní“ bolesti naučily, jak dosáhnout na potřebné finanční prostředky. Rostly i platy asistentů pedagogů. V roce 2016 činil průměrný plat 17 999 korun, v roce 2020 už 27 780 korun. Vše vyústilo v to, že z původně zamýšlené jedné miliardy korun se nyní reálně vynaložená částka vyšplhala na sedminásobek, tedy sedm miliard korun ročně.

To je neudržitelné

Společné vzdělávání, ačkoli jde o společensky a mezi odborníky převážně podporovanou podobu výuky, prostě stojí velké peníze. Jenže zatímco ze začátku jsme se mohli opřít o miliardy korun z evropských fondů, nyní již jdou kompletní náklady na vrub státního rozpočtu.

Že výdaje na inkluzi nejsou dlouhodobě udržitelné, zjistil již Robert Plaga, ministr školství za ANO v letech 2017 až 2021. „Jeden z prvních úkolů je provést finanční a věcnou revizi inkluze. Situace není dobrá,“ řekl Plaga po svém jmenování. Během funkčního období se mu to ale až na několik spíše parametrických změn nepovedlo. Koncem roku 2020 navrhl omezit využívání asistentů u některých druhů handicapů, i od tohoto záměru ale po kritice odborníků ustoupil.

Naposledy téma oživil prezident Miloš Zeman, který na konci června vyzval při jmenování ministra Vladimíra Balaše k „zastavení tohoto hloupého experimentu“. Ministr později sdělil, že principiálně proti inkluzi není, ale je nutné se na ni podívat i z pohledu hospodáře. Mluvčí resortu školství Aneta Lednová následně informovala o tom, že ministerstvo nyní chystá novelizaci vyhlášky. „Nově by každá škola měla mít nárok na financování úvazků asistenta pedagoga podle počtu tříd a jejich průměrné naplněnosti. Tento požadavek pedagogického terénu přinese jak snížení administrativní zátěže škol a školských poradenských zařízení, tak stabilitu a profesionalitu asistentů pedagoga,“ uvedla.

Sporná změna

Ačkoli to tak na první pohled nevypadá, jde o významnou systémovou změnu. Jak bylo uvedeno v úvodu článku, podpora žáka s handicapem je dnes nárokovou záležitostí a stát musí platit. Ve školách tak funguje takový počet asistentů pedagoga, o kolik si řekne samotný terén (školy, rodiče, žáci) podle konkrétních potřeb žáků a na základě doporučení odborníků z pedagogicko-psychologických poraden. Nově by měl být asistent pedagoga školám přiznán pevně na celkový počet dětí ve škole, tedy na základě velikosti školy a počtu žáků. „Dojde rovněž k převedení finančních prostředků na podpůrné opatření asistentů pedagogů do systémového financování škol,“ sdělila Lednová. Neboli o peníze se již nebude muset žádat, školy je dostanou automaticky podle parametru.

Z ministerstva již unikl pracovní materiál s detaily, jak by „parametrizace“ měla vypadat. Podle něj by na pět tříd školy připadalo 0,5 úvazku asistenta pedagoga. V samotných školách by ale takový „parametr“ byl vážným zásahem do provozu. „Úvazek 0,5 čítá dvacet hodin práce, kdy je počítáno s osmnácti takzvanými přímými hodinami a dvěma nepřímými. Ve výsledku by to tedy bylo 3,5 hodiny týdně v jedné třídě. To je prostě směšné,“ uvedla speciální pedagožka Jana Karvaiová ze ZŠ Česká Skalice.

„To je de facto konec toho, co od roku 2016 nazýváme inkluzí, tedy nárokovosti podpůrných opatření, včetně financování, podle skutečných potřeb dětí. Vracíme se před tento rok 2016. Pro některé školy bude změna výhodná, protože získají asistenty pedagoga a budou je moci využít, aniž by byli vázáni na potřebu podpůrných opatření konkrétních dětí. Jiné školy utrpí, protože se stejnými dětmi, se stejnými podpůrnými opatřeními přijdou o část finančních prostředků,“ uvedl Marek Adler, učitel ze ZŠ EDUCAnet Praha.

Vladimír Barák

Podle Adlera se ředitelé škol pravděpodobně ve výsledku zachovají tak, že některé děti bez náhrady přijdou o podporu asistenta pedagoga, čímž se zvýší dopady jejich znevýhodnění i zátěž pedagogů. Škola bude dále financovat asistenty pedagoga z vlastních zdrojů, tedy z platů všech svých pracovníků. „Škola se raději jemnějším či hrubějším způsobem zbaví dětí, které se stanou zátěží,“ domnívá se Adler.

Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, jejíž představitelé byli v roce 2016 u zavedení inkluze, už vyzvala ministerstvo školství k odložení změn. „Obáváme se, že plánované zásadní snížení počtu asistentů pedagoga není s ohledem na současnou situaci ve školách vhodným řešením. Školy jsou aktuálně velmi zatíženy následky pandemie covidu-19 a uzavření škol. Učitelé poukazují na výrazný nárůst počtu žáků s obtížemi v oblasti vzdělávání i duševního zdraví. Asistenti pedagoga ve třídách aktuálně pomáhají širokému spektru žáků včetně žáků ukrajinských, přestože u některých nejsou evidováni jako podpůrné opatření,“ napsala neziskovka v otevřeném dopise ministrovi. Samotné parametrizaci se prý ale citovaní odborníci nebrání. „Chystanou změnu systému financování asistentů pedagoga je třeba odložit na vhodnější dobu a věnovat dostatečný prostor transparentní a otevřené diskusi o její výsledné podobě,“ píše se v dopise.

Ministerstvo školství však uvedlo, že na změně i nadále pracuje. „Cílem je systémová podpora inkluzivního vzdělávání ve všech školách. Slibujeme si od ní snížení administrativní zátěže škol i poraden, což bude mít pozitivní vliv například na zkrácení čekacích lhůt na vyšetření v poradnách. Dále dojde k posílení kompetence ředitele školy, který bude mít větší vliv na konkrétní umístění asistentů, bude mít možnost rychle a flexibilně reagovat,“ napsal týdeníku Hrot Ondřej Macura, vedoucí oddělení vztahů s veřejností ministerstva. V neposlední řadě prý má přijetím změn dojít k posílení pojetí asistentů jako asistentů pedagoga, nikoli osobních asistentů žáka, jak je dnes tato profese často mylně pojímána.

Kdy s parametrizací stát začne, zatím resort neuvedl s tím, že ještě není finálně rozhodnuto. Klíčový bude postoj ministra Balaše. Pracovní verze změny vyhlášky však operuje s rokem 2024.