Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
České soudy mají tendenci ignorovat Ústavní soud a neřídit se jeho nálezy, ukázal průzkum
Autorita, jaké se mezi soudci těší nálezy Ústavního soudu, se až donedávna dala jen odhadovat. Mladí právníci a manželé Jana a Jakub Drápalovi šli na věc jinak. Místo popisování dojmů použili – ve světě obvyklý, zato v českém právu velmi málo používaný – empirický přístup a míru této autority se pokusili změřit exaktně. Zkoumali, jak se s ročním odstupem po vydání konkrétního nálezu Ústavního soudu změnilo rozhodování obecných soudů.
A jejich zjištění nejsou zrovna optimistická: soudci napříč Českem dotyčný nález ignorovali. Otázkou je, jestli o něm nevěděli, nebo se jím prostě neřídili.
Sami soudci – týdeník Hrot oslovil jak ty ústavní, tak „neústavní“ – s výsledky výzkumu příliš nesouhlasí, popřípadě se k němu vyjadřují krajně opatrně. Asi nejsilnější námitka zní, že si jeho autoři vybrali nevhodnou a ne úplně typickou oblast práva.
Ať už je to jakkoli, výzkumem naznačená tendence ignorovat Ústavní soud není dobrou zprávou – něco takového neprospívá spravedlnosti a z rozhodování justice to dělá nepředvídatelnou záležitost.
Drápalovi se dlouhodobě zabývají trestní politikou státu, a tak si vybrali nález Ústavního soudu z listopadu roku 2018, který se týkal podmínečného propuštění jistého vězně. Samotný případ není ničím pozoruhodný, soudy řeší stovky podobných ročně.
Jeho ústřední, byť neznámou (Ústavní soud jména anonymizuje) postavou je notorický recidivista, který od roku 1993 porušuje zákon a má za sebou několik trestů za (hlavně) majetkovou trestnou činnost. Dvakrát – v roce 1996 a 2000 – ho soud z trestu podmínečně propustil, ovšem v obou případech na svobodě znovu popustil uzdu své „vášni“ a podmínku porušil.
V roce 2017 opět seděl ve vězení a ze svého jedenáctiletého trestu si odkroutil polovinu, což je nutná podmínka pro podání žádosti o podmínečné propuštění. Jeho žádosti ovšem Okresní soud v Ostravě nevyhověl, i když se za mřížemi choval naprosto vzorně a vysloužil si třicet kázeňských odměn a žádný trest. Soud to zdůvodnil velmi jednoduše – kriminální minulostí recidivisty.
Přes krajský soud dospěl případ až k Ústavnímu soudu, který – aniž by jakkoli naznačoval, zda měl, či neměl být dotyčný propuštěn – konstatoval, že okresní i krajský soud rozhodovaly paušálně a málo detailně, a mají se tudíž případem zabývat znovu a lépe. Ústavní soud ve svém nálezu zároveň do detailu popsal, jak mají soudy případy, v nichž rozhodují o podmínečném propuštění, odůvodnit.
Drápalovi se ve svém výzkumu, který otiskl Bulletin advokacie, zaměřili právě na tato odůvodnění, a to z doby těsně před vydáním nálezu a rok poté – tedy z listopadu 2018 a 2019. Celkem šlo o 171 případů.
