Na konci loňského roku se stala ve Finsku taková na tamní poměry skoro až očekávatelná věc. Dva týdny stávkovali poštovní úředníci, a když se k nim začali připojovat i zaměstnanci z dopravy, tamní premiér Antti Rinne rezignoval. V Česku při sériích nehod umírají lidé na železnici, regiony zcela chaoticky padají do karanténních opatření a od politiků se veřejnost dozvídá, že vlastně nikdo za nic nemůže. Prý špatná komunikace a shoda náhod. Stane se.
Šikovní kluci
Špatné zprávy posledních dní mají tři hlavní aktéry: ministra průmyslu, dopravy a vicepremiéra vlády Jiřího Havlíčka, který ráno nemůže dospat, jak se těší, aby vykonával všechny své funkce dohromady. Dále pak ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, který už od jara neudělal ani jednu chybu a všechno špatné dělají jeho úředníci. A pak premiéra Andreje Babiše, který nad oběma drží ochrannou ruku a několikrát je veřejně podržel.
Události dávají dost dobrých důvodů pro to, aby všichni tři vážně přemýšleli o svém setrvání ve funkci. Alespoň v každé slušné zemi by to tak bylo, tedy pokud patříte mezi tu skupinu lidí, která třeba zmíněné Finsko za slušnou zemi považuje.
Jenže o ničem takovém nemůže být u nás aktuálně ani řeč. Nehledejme za tím nic víc než nouzi premiéra Andreje Babiše. Ne že by měl mentální problém vyhodit neschopného ministra zdravotnictví nebo zařídit tak normální věc, že dvě ministerstva řídí dva ministři. Ale Babiš to jednoduše udělat nemůže.
Důvody jsou dva. Jednak sám plave v tolika problémech, že by vypadalo dost pokrytecky zbavovat se ostatních, kteří mají potíže menší. Také by popřel základní status hnutí ANO, kde každý na někoho něco ví a každý druhého drží v šachu.
Došli lidi
Hlavní důvod je ale dost prozaický: Jak můžete někoho vyhodit a nemít místo něj náhradu? Je to tak, v ANO došli lidé. Proto koneckonců musí manický ministr Havlíček dohlížet na dva resorty. Do dopravy Andrej Babiš nesehnal nikoho, komu by mohl věřit nebo spíše kdo by do toho s ním chtěl jít. Do zdravotnictví pod jeho kuratelou se také nikdo nepohrne.
Spočítejme si ty, které už na plakátech s tím sympaťákem v bílé košili neuvidíme. Bývalá pražská primátorka Adriana Krnáčová, europoslanci Petr Ježek a Pavel Telička, ministr obrany Martin Stropnický, eurokomisařka Věra Jourová, ministr spravedlnosti Robert Pelikán, bývalý primátor Brna a místopředseda partaje Petr Vokřál, ministr dopravy Antonín Prachař, poslanec a profesor Jiří Zlatuška a další.
Někteří odešli nedobrovolně, a bylo to vlastně nutné řešení, ale většina se s Babišem rozešla v názorech nebo je atmosféra v hnutí otrávila. Každopádně za takovou fluktuaci by se nemusela stydět ani kolínská automobilka.
Je zřejmé, že jak se ANO uzavírá do sebe, stává se pro nezávislé osobnosti toxickým. A tahat kádry z vlastních zásob se po zkušenosti s dojemně pomatenou ministryní spravedlnosti Taťánou Malou také neukázalo jako dobrá cesta. Maximálně může do vlády někoho dohodit parta z Hradu, ale je celkem pochopitelné, že tuhle pátou kolonu se Babišovi nechce početně rozšiřovat.
Smutné je, že obětí tohoto patu je Česko jako celek. Mrtví na železnici, dobře utajená karanténa. Chtělo by to velkou změnu uvnitř hnutí ANO, v nejlepším případě takovou, že by komplet odešlo do karantény. To by mohlo zabrat.
