Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Největší švýcarská banka UBS souhlasila s převzetím konkurenta Credit Suisse; držitelé rizikových dluhopisů odepsali miliardy.
UBS Group dostala mnoho státních záruk, aby fúzí s Credit Suisse pomohla potlačit vznik krize důvěry, která se už už začala šířit globálními finančními trhy.
Švýcarská banka zaplatí za převzetí konkurenta tři miliardy franků (vše v akciích). Transakci se dostalo rozsáhlých státních záruk. Kupní cena za akcii představuje 99procentní pokles ve srovnání s cenovým maximem Credit Suisse z roku 2007.
Švýcarská centrální banka nabídla UBS pomoc s likviditou ve výši sto miliard franků, zatímco vláda poskytla záruku zvíci devíti miliard franků na potenciální ztráty, jež UBS mohou z přebíraných aktiv plynout. Regulátor Finma zároveň uvedl, že zhruba šestnáct miliard franků dluhopisů Credit Suisse, známých jako AT1, ztratí veškerou hodnotu. Účelem tohoto rozhodnutí je zajistit, aby náklady na sanaci Credit Suisse nesli kromě státu i soukromí investoři.
Cena akcií UBS na začátku pondělního obchodování v Curychu sestoupila o 8,8 procenta, zatímco Credit Suisse se propadla o 64 procent. Tržní kapitalizaci posledně jmenované to srazilo na nějakých 2,71 miliardy franků.
Plán na záchranu Credit Suisse vznikl během víkendových krizových rozhovorů. Jeho účelem bylo zpomalit či zastavit odliv klientů a masivní pokles cen akcií a dluhopisů dotyčné banky. Ani zajištění likvidity ze strany švýcarské centrální banky v polovině minulého týdne totiž samo o sobě nedokázalo vznikající paniku zarazit.
„Bylo nezbytné, abychom jednali rychle a našli řešení co nejrychleji, vzhledem k tomu, že Credit Suisse je systémově důležitou bankou,“ řekl prezident švýcarské centrální banky Thomas Jordan novinářům v neděli pozdě večer.
Úřady usilovaly o dohodu ještě před otevřením asijských finančních trhů. Podle optimistických odhadů by transakce mohla být dokončena do konce roku. Americký Federální rezervní systém a ministerstvo financí dohodu uvítaly, stejně jako Evropská centrální banka. Americké úřady spolupracovaly se svými švýcarskými protějšky, protože obě fúzující banky mají v USA velký byznys, uvedla agentura Bloomberg.
Zatímco Credit Suisse se během globální finanční krize z let 2007/2008 nemusela obrátit na stát s žádostí o záchranu, v posledních letech ji zasáhla řada negativních zpráv. Nepovedené obchody, skandály, změny ve vedení a právní tahanice – to vše mělo bohaté zastoupení. Klienti si z CS za poslední tři měsíce loňského roku vybrali aktiva ve výši přes sto miliard dolarů. Ani čtyřmiliardová injekce od stávajících akcionářů nepomohla. Fúze s UBS byla podle všech zúčastněných jediným možným řešením.
Způsob, jímž švýcarská vláda a UBS krach Credit Suisse odvrátily, však má své temné stránky. Švýcarsko se po desetiletí prezentovalo jako útočiště právní jistoty pro investory do dluhopisů a akcií. Tato jistota je nyní ohrožena.
Bern se dovolával potřeby zákona o stabilitě a mimořádných situacích. Takový zákon umí potlačit dva klíčové aspekty otevřeného trhu: právo hospodářské soutěže a práva akcionářů. Jenže když detaily dohody vyšly na světlo, zjistili držitelé nejrizikovější třídy dluhopisů (takzvaný dodatečný dluh kategorie Tier 1) v hodnotě téměř sedmnácti miliard dolarů, že jim nezbyla ani vindra.
Jako by nestačilo ponížení plynoucí z pádu druhé největší banky, zmíněná opatření nepříjemně zpochybňují představu o výlučnosti švýcarského bankovního práva. To se nejspíš projeví i na ochotě zahraničních investorů/klientů/vkladatelů jít se svými penězi právě do Švýcarska.
„Pro Švýcarsko není dobré, pokud si investoři myslí, že jejich práva mohou být odsunuta na vedlejší kolej,“ říká Kern Alexander, profesor práva a financí na univerzitě v Curychu. „Způsob krizového řízení je panický a podkopává právní stát i Švýcarsko.“
Jako nejspornější se jeví rozhodnutí švýcarského bankovního regulátora Finma odepsat dluhopisy třídy AT1, jež vydávala Credit Suisse. Tyto dluhopisy byly zavedeny až po globální finanční krizi; mají fungovat jako kapitálová rezerva v době obtíží. Dluhy tohoto typu však u ostatních bank v Evropě a Spojeném království požívají mnohem přísnější ochrany; pouze dluhopisy AT1 vydávaly obě velké švýcarské banky za podmínek, které v případě potřeby umožňují nevyplatit jejich držitelům nic.
Ve většině případů dovolují pravidla konverzi takového (bez)cenného papíru na vlastní kapitál. V každém případě to znamená odklon od obecného pravidla, že držitelé dluhopisů mají při vyrovnávání dluhů přednost před akcionáři.
