Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Ve speciálním dílu rubriky FinFocus se ptáme představitelů kandidujících stran do Evropského parlamentu, jak konkrétně ekonomicky Česku pomohlo členství v Evropské unii. Zatímco představitelé vládních stran si ekonomické výhody členství pochvalují, opozice nešetří kritikou.
Jak konkrétně ekonomicky pomohlo dvacetileté členství v EU Česku? Na to v rámci ankety před volbami do Evropského parlamentu odpovídají zástupci politických stran. Volby se budou konat v pátek 7. června a v sobotu 8. června.
Vstup České republiky do EU umožnil českým firmám přístup na jednotný trh, čímž jim usnadnil obchod uvnitř Unie a zjednodušil mobilitu. Zároveň Česká republika získala nárok na evropské dotace.
Na druhou stranu je však potřeba jedním dechem říct, že jednotný trh též usnadnil firmám z ostatních členských států vyvážet podstatnou část výnosů z České republiky mimo ni, proti čemuž se zatím stále nedaří bojovat. V současné době též přehnané enviromentální regulace hrozí zadušením evropského i českého zemědělství a průmyslu. A učiní je nekonkurenceschopnými. A v tomto ohledu je pro mě nejvíce vypovídající číslo 20 procent, o které se snížila podpora členství ČR v EU u občanů.
Největší výhodou je pro nás společný trh – pomohl našemu exportu, rozšířil výběr v obchodech a zásadně přispěl k ekonomickému růstu. Naše HDP v paritě kupní síly vzrostlo od našeho vstupu z 80 procent průměru EU na 90 procent.
Na druhou stranu, máme velký prostor ve zvyšování platů. Určitě to nesmí být uměle, jinak by to ohrozilo českou konkurenceschopnost. Měli bychom investovat do vzdělávání, vědy a výzkumu. A to je hlavně náš domácí úkol na české úrovni.
Na té evropské se pak musíme zaměřit na revizi Green Dealu, aby byl více o investicích a pobídkách a méně o regulacích a zákazech. Na této změně přístupu se jako kandidáti do Evropského parlamentu během debat shodujeme napříč stranami, dokonce i s většinou opozice. A naštěstí je tato změna pohledu vidět i na evropské úrovni.
Vstupovali jsme do Evropské unie, protože jsme čekali mír, sbližování sociální situace a mezd se starými členskými státy a hospodářský růst. Problém je, že ani jeden z těchto předpokladů dnes neplatí. Musíme si zopakovat domácí debatu, co od Evropského unie čekáme a co si můžeme zařídit sami.
Ekonomicky České republice členství v EU pomohlo. Za evropské miliardy jsme opravili řadu cest i budov, postavili čističky odpadních vod, platili jsme díky nim provoz sociálních služeb. Úkol do dalších let je, aby z evropských peněz měli prospěch lidé v celé republice, nejenom ti, kdo mají prostředky na spolufinancování evropských projektů a mohou vyplnit složité formuláře. Důležité je, aby evropské peníze šly skutečně lidem a nesloužily jen jako záruka na bankovní úvěry pro bohaté.
Evropská unie jistě pomohla České republice v mnohém. Projekty, které pomohla financovat Evropská unie jsou vidět. Zároveň jsme ale také kvůli EU pod velkým vlivem regulací. My se ale teď musíme především rozhodnout, zda chceme pokračovat v tom, kam nás vede stávající vedení Unie? Za mě bychom ale měli chtít aby EU kladla důraz především na prosperitu a na zachování naší konkurenceschopnosti. Další bodem je pak to, abychom byli také maximálně soběstační.
Mezi pozitiva lze jednoznačně zařadit rozvoj mezinárodního obchodu a ekonomické spolupráce mezi jednotlivými členskými státy. Přístup českých výrobků na trhy ostatních členských států přispěl k růstu naší ekonomiky v posledních dvaceti letech.
Na to nelze jednoznačně a snadno odpovědět. Bylo by lákavé říkat, že hodně, a zejména skloňovat čistý příjem z dotací ve výši cca bilionu korun, jak to dělají někteří evropští propagandisté z TOP 09 či STAN. Realita je taková, že bilion korun za 20 let je v průměru 50 miliard ročně, což odpovídá zhruba 2,5 % výdajové strany našeho letošního rozpočtu, tedy se bavíme o setinách. Druhá věc je také účelovost využití těchto dotací, takže zatímco Polsko z unijních zdrojů neuvěřitelným způsobem rozvinulo svoji dálniční síť, my máme spíše nejdražší cyklostezky na světě, rozhledny v údolí a korupční skandály. Přidáme-li k tomu ke všemu povinnost kofinancování z národního rozpočtu, myslím, že výsledek na žádné velké jásání není.
Za dvacet let našeho členství jsme z Evropské unie dostali o miliardu korun víc, než jsme do evropského rozpočtu odvedli. Což jsou peníze, které nám pomohly se po desetiletích nucené izolace přiblížit ekonomicky Západu. Hlavně jsme ale získali přístup na jednotný evropský trh, který poskytl českým firmám nové příležitosti, českým spotřebitelům lepší výběr zboží a celkově nakopl naši ekonomiku. Dnes do Evropské unie putuje kolem 85 procent českého exportu a je jasné, že právě naše členství v Unii stojí za nebývalým růstem kvality života v Česku.
Anketní otázky obdržely ty politické strany, které podle průzkumu agentury STEM/MARK z dubna 2024 pro volby do EP překročily hranici dvou procent. Uskupení SPOLU a strana SPD odpovědi nezaslaly.
