Esej: Co stojí uražený majestát

Sotva si lze představit svinštější nactiutrhání než to, které v březnu 2012 předvedl bulvární týdeník Pestrý svět. O Dagmar Havlové – manželce tehdy právě čtvrt roku mrtvého prezidenta Václava Havla – uveřejnil článek „Tváře z titulní strany: Tomu se ani nechce věřit…“, ve kterém stálo, že si našla milence a měla s ním „tajné rande“ během víkendu, kdy Havel na „Hrádečku“ umíral. Informaci o údajné nevěře si autorka článku kompletně vycucala z prstu, respektive ji, jak připustila, zaslechla „někde v restauraci“.

Soudy samozřejmě takové jednání patřičně ohodnotily. Už ten prvoinstanční (pražský městský) přiřkl Havlové na podzim 2015 tehdy rekordní zadostiučinění ve výši 1,2 milionu korun. Odvolací vrchní soud byl mnohem radikálnější a předloni v srpnu zvýšil částku na dosud nevídané čtyři miliony, když rozhodl, že nemá jít jen o satisfakci pro Havlovou, ale také o sankci vůči vydavateli a jasný vzkaz bulváru, aby se podobnému psaní napříště vyhnul. 

Loni krátce před Vánocemi dorazil případ k Nejvyššímu soudu a ten vše zrušil s tím, že přiřknutá částka je „nepřiměřeně vysoká“ a naprosto se vymyká dosavadní praxi. Zdůvodnil to třeba tím, že by takovou štědrost mohli „jako extrémní nespravedlnost“ vnímat pozůstalí po zemřelých, kterým viníci platí částky „pohybující se v rozmezí pěti set tisíc až milionu“.