Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti

V květnu 1796 onemocněla Sarah Nelm­sová, děvečka ze statku v anglickém Berkeley, běžnou nemocí – kravskými neštovice. Tamní lékař si vzpomněl, že zamlada slýchal, jak nákaza kravskými neštovicemi brání nákaze neštovicemi pravými, tehdy jednou z největších hromadných zdravotních hrozeb. Sebral Nelmsové z léze kousek nakažené tkáně a vpravil jej do krve Jamesi Phippsovi, osmiletému synkovi svého zahradníka. Phippsovi se po devíti dnech udělalo zle a lékaři hrozil de facto lynč. O den později však byl chlapec v pořádku a s další dávkou nakažené tkáně si jeho tělo poradilo bez problémů. První záměrně provedená vakcína byla na světě. Její následnice zachránily desítky milionů životů; a její autor, lékař Edward Jenner, je jedním z nejméně oslavovaných hrdinů, jaké lidstvo za svoji historii vyprodukovalo. Rubrika Tardis se ho přišla zeptat, co si myslí o stádu idiotů, kteří dnes účinnost očkování en masse popírají.

Zdá se, že odchylka od stavu a prostředí, do nichž člověka původně příroda umístila, z něho udělala plodný zdroj nemocí všeho druhu. Láska k přepychu a záliba v zábavě jej vedly k tomu, že se seznámil s mnoha zvířaty, která mu jako společníci původně určena nebyla.

Vlk, zbaven své zuřivosti, najednou leží dámičce v klíně jako na polštáři. Kočka, onen malý tygr britských ostrovů, jenž má přirozený domov v lese, je ochočena a laskána. Krávy, prasata, koně – ti všichni jsou z různých důvodů člověku podřízeni.

Ano, ale doufám, že jednou se praxe pěstování kravských neštovic pro lidskou potřebu rozšíří do celého světa. A až ten den nastane, žádné pravé neštovice už nebudou.

Nebyl jsem překvapen, že lidé nebyli vděční mně osobně. Ale zamýšlím se, proč nejsou vděčni Bohu za to, že mne Bůh učinil svým nástrojem, abych mohl Jeho dobro šířit mezi svými bližními. Tomu nerozumím.

Přiznám se, že radost, kterou jsem měl z toho, že mi osud umožnil odstranit ze světa jednu z jeho nejhorších pohrom, byla tak přemrštěná, že jsem se někdy ocital ve stavu podobném transu.

Podpory jsem měl více. Například nevím o nikom, kdo by mi ještě za mého života poskytl svou prací více uspokojení než doktor John Glover Loy. To byl kolega, jehož výzkum navazující na můj v podstatě umlčel posměšky od lidí úzkoprsých a zabedněných, kteří si myslí, že všechno, co se nevejde do nepatrné výseče jejich porozumění, je tím pádem nemožné.

Ano, člověk dokáže pochopit některé skeptické názory vůči očkování. Některým lidem nijak nevonělo, že by neštovicím mohl předcházet přípravek z nakažených krav, ať už z důvodů hygienických, nebo náboženských. Ale takoví lidé mají obvykle sklon nedůvěřovat veškeré medicíně.