Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Než se vaše oblíbené džíny dostanou do některého obchodu s oblečením, procestují celý svět. Nemluvě o podmínkách, za nichž se vyrábějí.
Co mají společného miliardář i bezdomovec? Ano, džíny. Jsou nejpoužívanějším kusem oblečení na světě, průměrný Čech jich má ve skříni více než deset párů. A představují nejen univerzální kus oděvu, ale také enormní ekologickou a sociální zátěž. Než se dostanou do některého obchodu s oblečením, procestují džíny celý svět. Nemluvě o podmínkách, za nichž se vyrábějí.
Přesto měl tento příběh, stejně jako mnoho dalších, pohádkový začátek. Komerční sága modrých džínsů začala ve Spojených státech na konci 19. století, kdy značky jako Lee Cooper nebo Levi’s přišly s nápadem demokratizovat tento levný a praktický oděv prodejem farmářům, továrním dělníkům a horníkům. Ve 20. a 30. letech 20. století dobyly celou Ameriku, a po druhé světové válce i Evropu.
Kdy se tedy z džínů stal problém? Nejlépe to lze pochopit, když se vrátíme úplně na začátek, tedy na pole, kde se pěstuje bavlna, základní materiál používaný na výrobu džínů. Podle Amuthy Karuppuchamy, docentky textilního a oděvního designu na indické Bharathiar University, je hlavním problémem extrémní znečištění, které bavlníkové plantáže způsobují:
„Čísla hovoří jasně: hlavní světoví producenti – Čína, Indie a Spojené státy – používají u bavlny více pesticidů, a to zejména chemických hnojiv, než u většiny ostatních plodin. To je neudržitelné. Stejně tak produkce bavlny spotřebovává obrovské množství vody, přispívá k degradaci a erozi půdy, k odlesňování a ke ztrátě životního prostředí.“
Po sklizni surové bavlny se materiál pošle do přádelny, kde se vlákna obarví. Poté se z nich utká plátno tzv. denim. Při barvení se často přidávají syntetické produkty, které obsahují těžké kovy a chlor, látky nebezpečné pro lidské zdraví, zejména pokud se vypouštějí do vodních toků. To se, jak ukazuje například dokumentární film River Blue (2017), děje zejména v jihovýchodní Asii. Tkanina vzniklá tímto procesem se pak před sestavením do finálního výrobku rozstříhá na kousky.
Problematický je i proces „zkrášlování“ či „zušlechťování“ džínů, kdy se jim dodává vybledlý vzhled. Tato praxe je špatná nejen s ohledem na životní prostředí, ale je také nebezpečná pro zdraví pracovníků daného provozu. Obvykle zahrnuje pískování, tj. stříkání látky pískem při velmi vysokých rychlostech. Při ní pracovníci často vdechují jemné částice oxidu křemičitého. Přestože je pískování v mnoha zemích zakázáno, na některých místech (např. v Číně) se stále dále provádí.
V jiných zemích se džíny kompletují: přidávají se knoflíky a zipy, ale také nýty, které se v minulosti používaly ke zpevnění oděvu, ale dnes mají již pouze estetickou funkci. Podle Sarah Grayové, analytičky britské nevládní ekologické organizace Wrap, je problém v tom, že ozdoby ztěžují proces recyklace a často vysvětlují, proč se použité džíny jednoduše vyhodí.
Z velké části proto, že každá z výše uvedených fází procesu se obvykle provádí v jiné zemi. Bavlna vypěstovaná v Číně se často spřádá v Pákistánu, následně se vlákna barví v Bulharsku, látky se pak tkají na Tchaj-wanu a výrobek se před prodejem v Evropě sestavuje a „zdobí“ v Bangladéši, opět v Číně nebo v Tunisku. Údaje francouzské agentury pro životní prostředí a hospodaření s energií ADEME ukazují, že průměrný pár džínsů urazí mezi bavlníkovým polem a šatníkem koncového uživatele 65 000 kilometrů. Výsledná spotřeba fosilních paliv a emise skleníkových plynů jsou obrovské.
Dobrou zprávou je, že existují způsoby, jak mohou lidé i nadále nosit své oblíbené džíny a zároveň se zapojit do udržitelnějšího způsobu spotřeby. Jednoduše stačí omezit nákupy a zaměřit se na kvalitu. Ale větších úspěchů bez zapojení módního průmyslu nedosáhneme. I když první nadějné signály se již objevují.
Jedním z počinů na tomto poli je například průvodce The Jean Redesign, který vydala nadace Ellen MacArthur Foundation. Sdružuje výrobce, kteří se zavázali klást důraz na navrhování výrobků přizpůsobených principům oběhového hospodářství, vyrobených z organické bavlny, se zesílenými švy a alternativami k nýtům nebo šitých způsobem, který usnadňuje jejich konečnou recyklaci.
Co byste měli vědět, než si koupíte další pár džínů:
Článek vyšel na webu Ecoista.cz, publikováno s laskavým svolením redakce
