Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Výroba elektřiny z uhlí, jádra i obnovitelných zdrojů je aktuálně výrazně levnější než z plynu, který má na celkové produkci jen malý podíl. Přesto veškerá elektřina stojí tolik, jako by byla právě z plynu.
Cena elektřiny na burzách se blíží těžko uvěřitelným 480 eurům za megawatthodinu. To je špatná zpráva pro spotřebitele, z nichž mnoho bude mít problém zaplatit své účty, a v konečném důsledku i pro celou ekonomiku, na kterou budou mít extrémní ceny energií fatální dopad. Cenu přitom táhnou nahoru vysoké ceny zemního plynu, jehož podíl na výrobě elektřiny je relativně malý.
V Česku se například podle modulu Energostat serveru oEnergetice.cz během července podílely paroplynové elektrárny na celkové výrobě elektřiny z 5,5 procenta. Loni ve stejném měsíci to bylo 11,1 procenta. Výrobci utlumují produkci ve zdrojích s drahým palivem a přepínají na ty, ve kterých je produkce levnější. To jsou často elektrárny uhelné.
Uhlí ale také podražuje a podle propočtů hlavního ekonoma Deloittu Davida Marka tvoří náklady na palivo v uhelných elektrárnách aktuálně 103,76 eura na jednu megawatthodinu. Výrobu ve „špinavých“ zdrojích ještě nedávno značně prodražovaly také emisní povolenky, a ty se tak dostávaly na hranici rentability. I po zohlednění ceny povolenky na jednu megawatthodinu ve výši 85,43 eura jsou však náklady na výrobu uhelné elektřiny aktuálně hluboko pod tím, za kolik se s elektřinou obchoduje na burzách.
Ještě patrnější je to u obnovitelných zdrojů. Jejich vlastníci sice do výstavby museli investovat, provozní náklady na vodu, slunce či vítr jsou však prakticky nulové. Podobné je to i u jaderných elektráren, u kterých tvoří palivo zanedbatelnou položku. A přesto i obnovitelná či jaderná elektřina stojí stejně, jako by byla z plynu. „U obnovitelných zdrojů a jádra jsou provozní náklady relativně nízké, takže při vysokých cenách elektřiny jsou výrazně ziskové,“ míní Marek. Dodává, že pro detailní srovnání by bylo třeba zohlednit všechny náklady, nejen na palivo či povolenky. Podle odhadů Mezinárodní energetické agentury (IEA) však výrobci na rozdílu mezi náklady a burzovní cenou jen letos vydělají 200 miliard eur.
Důvodem je takzvaný merit order, tedy pravidlo, na jehož základě funguje burza s elektřinou. Cenu pro celý trh určuje poslední, nejdražší elektrárna, kterou je třeba zapojit pro pokrytí poptávky v daný den. První na řadu tak jdou obnovitelné zdroje s prakticky nulovými náklady, následované jadernými elektrárnami. Poté vstupují do hry uhelné zdroje a až nakonec nejdražší plynové.
Podle analytika společnosti Sev.en Radka Jirků tvoří náklady paroplynových elektráren na jednu megawatthodinu elektřiny zhruba dvojnásobek ceny plynu plus třetinu ceny emisní povolenky. To odpovídá i Markovým výpočtům, podle kterých tvoří aktuálně komodita 403,98 eura z ceny megawatthodiny plynové elektřiny a emisní povolenka 37,77 eura. To se v součtu blíží současným cenám na burzách. Rozdíl mezi výrobními náklady z plynu a jiných zdrojů je tedy značný, právě plynové zdroje však stále určují cenu.
Podle Jirků není důvodem zvýšená spotřeba, která zůstává víceméně stabilní. Problém je na straně výroby. Jednak Německo v posledních letech postupně odstavilo většinu jaderných elektráren zajišťujících základní výkon a poslední tři bloky se chystá vypnout na konci roku.
Vedle toho jaderná velmoc Francie aktuálně bojuje s masivními výpadky svých bloků. Příčinou je jednak sucho a nedostatek vody k chlazení elektráren, ale také dlouhodobé technologické problémy. Mimo provoz je aktuálně polovina z francouzské jaderné flotily. A to navzdory tomu, že země umožnila některým elektrárnám vypouštět zpět do řek mnohem teplejší vodu, než dovolují mezinárodní pravidla.
„Francouzi odstavili přes třicet gigawattů výkonu, což je téměř třikrát tolik, kolik má Česká republika, ale poptávka je pořád stejná. Takže máme nedostatek levných zdrojů, které musí nahrazovat nově spuštěné uhelné elektrárny v Německu, uhelné elektrárny v Česku a v Polsku, ale také elektrárny ve Velké Británii, ve Španělsku nebo v Itálii, které dodávají do Francie primárně elektřinu ze zemního plynu,“ vysvětluje Jirků.
Stále hlasitěji tak zaznívají hlasy volající po zásahu proti systému, kdy drahý plyn prodražuje veškerou elektřinu. Část z nich vidí řešení v mimořádném zdanění výrobců elektřiny z jádra, obnovitelných zdrojů či uhlí, kteří prodávají drahou elektřinu, aniž by jim na rozdíl od výrobců z plynu vzrostly náklady. Podle Jirků však i ti dnes velkou většinu elektřiny prodali dopředu za pevně stanovené ceny a vydělávat mohou jen na tom, co si nechali pro volný trh.
Jejich situaci navíc značně komplikují zálohy, které musí na zakontraktovanou elektřinu skládat podle aktuální výše tržní ceny. „Pokud výrobce uzavřel dlouhodobý kontrakt za padesát eur za megawatthodinu a cena stoupne na 350 eur, tak daný subjekt musí vzít 300 eur za megawatthodinu a složit zálohu burze. Kdyby to nemusel udělat, výrobce by měl tendenci obchod za padesát eur neuskutečnit a prodat tu samou elektřinu na burze za 350 eur. Pokud ale složí zálohu a nedodá elektřinu, tak ten, který ji od něj nakoupil, dostane od burzy zálohu a může si ji koupit někde jinde,“ vysvětluje princip Jirků.
Zálohy tedy tvoří ochranu odběratelů, výrobcům ovšem aktuálně způsobují značné problémy s likviditou. ČEZ, který nedávno oznámil rekordní pololetní výsledky, zároveň získal od státu třímiliardovou půjčku právě na krytí zajištění.
Někteří kritici vidí řešení v úplné změně fungování trhu s elektřinou a upuštění od principu merit order. Odpor proti drahé elektřině je zvlášť hlasitý třeba v sousedním Rakousku, kde se vodní elektrárny podílejí na výrobě téměř ze sedmdesáti procent, zatímco plyn pouze z 4,9 procenta. A přesto i Rakušané platí za elektřinu burzovní ceny. „Každý výrobce elektřiny by měl povinnost stanovit ceny na základě opravdových nákladů na produkci. Přesně takové pravidlo platí ve Švýcarsku,“ říká rakouský ekonom Stephan Schulmeister v rozhovoru pro think-tank Momentum. Pro konec merit order volají také třeba rakouští odboráři nebo německá sociální demokracie SPD.
Podle listu Der Standard nicméně Rakouský institut pro ekonomický výzkum (Wifo) varuje před upuštěním od kritizovaného pravidla, byť krátkodobé vysazení nevylučuje. Kompletní změna fungování trhu s elektřinou však představuje dlouhodobou záležitost, a v aktuální krizi tak nepomůže. Navíc plynové elektrárny vzhledem ke své flexibilitě obvykle zajišťují rychlé vykrytí aktuálního nedostatku v síti. Jejich nedomyšlené vyloučení z trhu by tak v konečném důsledku mohlo podle Wifo vést až blackoutům.
