Generální ředitel Citigroup Michael Corbat se po osmi letech s bankou rozloučí, do jeho křesla usedne Skotka Jane Fraserová.
Jane Fraserová se v únoru stane vůbec první ženou v čele jedné z prvoligových bank na Wall Street. | Profimedia.cz
O tom, že Citigroup patří do superšpičky první ligy světového finančnictví, se nikdo nebude přít. Na otázku, jestli je v posledních letech úspěšná, se však odpovědi mohou různit. Jedním ze sporných kritérií je srovnání s rivaly v branži. Podle toho, jak pole konkurenčního boje definujete a které jeho aktéry si pro srovnání zvolíte, vám vyjdou dva docela odlišné výsledky.
Ten lichotivější obrázek vychází z bankovního indexu KWB, jenž funguje na technologickém trhu Nasdaq. Tvoří jej čtyřiadvacet amerických celostátních a regionálních bankovních domů. Jeho složení jednou za čtvrt roku aktualizuje pětičlenný výbor (čtyři lidé z investiční banky Keefe, Bruyette and Woods plus jeden zástupce Nasdaq), jenž si dává záležet, aby index odrážel co nejpřesněji formu, v níž se nalézají právě americké banky. Potlačuje proto firmy, které sice bankami také jsou, ale hodně se věnují jiným finančnickým disciplínám, jako jsou investice nebo pojištění. To je důvod, kvůli němuž v indexu chybějí velká jména jako Goldman Sachs, Berkshire Hathaway nebo MetLife.
Špička se vzdaluje
Když srovnáte výkon (vyjádřený pohybem ceny akcií) Citigroup s výkonem ostatních 23 konstituentů indexu KWB za posledních osm let, během nichž Citi šéfoval Michael Corbat, zjistíte, že odchylky jedním i druhým směrem jsou bezvýznamné. Snad jen vzestup po finanční krizi byl v letech 2012 a 2013 u Citi strmější než u kolegyň z branže, stejně jako byl v jejím případě propad o něco razantnější (viz graf). V zásadě však je Citi dobrým reprezentantem amerických bank – ať už si myslíme, že si to má dát za rámeček, či nikoli.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
