Možná byste to při zběžném pohledu neřekli, ale demence na světě ubývá. Nové výzkumy zpochybňují všeobecně rozšířený názor, že počet lidí trpících tímto onemocněním bude narůstat spolu s přibývajícím průměrným věkem populace.
Demence má schopnost měnit a degradovat osobnost svého nositele, pročež patří k nejobávanějším onemocněním dneška. Do neradostných čísel, kvůli nimž se stala prioritou zdravotnických systémů po celém světě, však celosvětové údaje o nových případech nabízejí i jistou naději. Studie ukazují, že šance na to, že se demenci vyhnete, přinejmenším ve vyspělých zemích roste.
V České republice trpí různými formami demence na 150 tisíc lidí, říká Česká alzheimerovská společnost (Alzheimerova choroba je její nejčastější příčinou.)
Riziko klesá
Studie zveřejněná v roce 2020, která shromáždila řadu výzkumů sledujících zdravotní stav téměř padesáti tisíc osob starších 65 let, ukázala, že počet nových případů demence v Evropě a Severní Americe za posledních 25 let výrazně klesal.
„Absolutní riziko [vzniku demence] je nyní nižší než před třiceti lety,“ řekl na to téma listu Financial Times Albert Hofman, který vede oddělení epidemiologie na americké Harvard T. H. Chan School of Public Health. Podobné výsledky se dokonce objevují i v Japonsku, zemi s nejstarší populací na světě.
Rozpor této teze s obrovským počtem lidí, kteří touto nemocí trpí, je pouze zdánlivý. Autoritativní analýza Global Burden of Disease odhaduje, že počet lidí s demencí celosvětově do roku 2050 stoupne z 57,4 milionu (2019) na 152,8 milionu případů. To sice znamená v absolutních číslech prudký nárůst, ovšem při zohlednění stárnutí populace prevalence onemocnění naopak klesá (o zmíněných třináct procent).
Příčiny tohoto jevu nejsou ještě zcela objasněny. Vědci se však domnívají, že klíčem k němu bude stav kardiovaskulárního systému. „V Severní Americe a v západní Evropě se již padesát let klade obrovský důraz na prevenci kardiovaskulárních onemocnění, která vedla k infarktům a mrtvicím,“ říká Hofman. Nejméně třetina populace přes padesát let například dnes užívá prášky na kontrolu vysokého krevního tlaku. Prudce vzrostla i obliba statinů, léků snižujících hladinu cholesterolu.
Potenciální průlom
Dosud měli výzkumníci obvykle za to, že trajektorii demence nelze změnit, protože je tak úzce spojena se stárnutím. Nyní tuto teorii přehodnocují. Nová hypotéza zní, že snížení výskytu demence vyžaduje „optimalizaci neurologických funkcí“ v průběhu celého života člověka zlepšením mozku a fyzického zdraví. Mohlo by to znamenat, že i lidé, kteří by za „normálních“ okolností příznaky demence trpěli dlouho, mohou klinický nástup onemocnění výrazně oddálit.
„Pro jednotlivce to znamená, že zemřete na něco jiného,“ říká Hofman. Tuto hypotézu podporuje i skutečnost, že demence ubývá výrazněji mezi muži. Právě na ně se v sedmdesátých a osmdesátých letech soustředilo nejvíce úsilí o snížení rizikových kardiovaskulárních faktorů.
Klíčovým faktorem snahy zabránit vzniku demence (nebo oddálit její nástup) je podle Hofmana stav cév, tedy schopnosti těla přivádět krev do srdce a zase ji odvádět. Tato schopnost může hrát roli nejen při ochraně před vaskulární demencí (zhruba třicet procent nemocných), ale také při zpomalování symptomů Alzheimerovy choroby.
S tím souhlasí i jedna z uznávaných autorit na posledně zmiňované onemocnění, profesorka medicíny na Alzheimer’s Disease Center při americké Rush University Francine Grodsteinová. Vedla studii, jež zkoumala, jak se stárnutí mozku u účastníků liší v průběhu desetiletí. „V oblasti demence se začalo uznávat, že vaskulární patologie může přispívat k Alzheimerově demenci, a to nejen k demenci vaskulární.“
Její studie, publikovaná na začátku tohoto roku, přinesla pozoruhodný objev. I u pacientů, kteří vykazovali nižší míru klinických problémů, zůstal rozsah charakteristických znaků Alzheimerovy choroby v mozku stejný. To vedlo Grodsteinovou k přesvědčení, že „případný pokles klinické Alzheimerovy demence může být částečně způsoben lepším kardiovaskulárním zdravím a částečně zvýšenou odolností vůči příčinám Alzheimerovy choroby“. Jinými slovy, lze trpět nánosy cévního amyloidního plaku (základní „technická“ příčina alzheimera), ale dobrá cévní kondice může klinické příznaky nemoci oddálit a zmírnit. To jsou výsledky, které se prakticky shodují s novými poznatky o kardiovaskulární demenci.
Kalokagathia 2.0
Toto zjištění dává naději, že nemoc může být „méně nevyléčitelná“, než se dosud myslelo. Je patrně možné výrazně snížit riziko vzniku demence zlepšením celkového zdravotního stavu, zejména ve středním věku.
Získat definitivní odpovědi na tyto otázky je však obtížné. Vědci se potýkají s neustálým bojem o získání potřebných finančních prostředků na náročnou práci spojenou s prováděním velkých populačních studií. V této oblasti přitom dominuje biomedicínský výzkum, jehož cílem je objevit léky, které různé formy nemoci vyléčí nebo alespoň zmírní. Každá společnost, která zde uspěje, má vyhlídky na obrovské zisky. Studium příčin a prevence je naopak jen chudým příbuzným biomedicínského výzkumu, protože z něho žádné peníze nekoukají.
Alzheimerova choroba slavila svůj mezinárodní den 21. září. Informovali bychom vás o něm, ale nějak jsme si nevzpomněli.
