Danušina „mladá garda“: Konečně jsme nemuseli volit menší zlo
Danuši Nerudové v kampani pomáhala spousta mladých dobrovolníků. Některým ještě nebylo ani osmnáct let. Bylo to podle nich „supr“, jen to mohlo dopadnout trochu líp.
Pražský Mánes, dočasný „stan“ Danuše Nerudové, se dnes celý den vyznačoval velmi vysokou koncentrací velmi mladých lidí. Dobrovolníků, kteří pro Nerudovou sbírali v ulicích hlasy a později pomáhali s kontaktní kampaní.
Na začátku byli veselí, pak nejistí, ještě později doufající a úplně nakonec smutní. Když po půl čtvrté přišla Nerudová mezi své podporovatele, leskly se oči nejen jí, ale také značné části sálu. Uvítali ji hromovým aplausem a řevem, ten ale brzy vystřídalo ticho.
Nad nikoho se nepovyšuje
Motivace mladých dobrovolníků, proč se před několika měsíci přidali k Nerudové, je hodně podobná. Lucce je osmnáct let, studuje gymnázium a o politiku se prý zajímala už při minulých volbách před pěti lety. Veškeré tehdejší možnosti jí podle jejích slov připadaly jako „výběr nejmenšího zla“, teď je to podle ní jiné: „Tohle je volba, kterou doopravdy chceme.“
Důvod, proč si vybrala zrovna Nerudovou, je následující: „Je to člověk ‚z davu‘, který se nehodlá nad nikoho povyšovat. Člověk, který dokáže dobře reprezentovat. Člověk, který je dostatečně kvalifikovaný. Myslím, že by pomohla našemu státu, naší budoucnosti.“
Hodiny a hodiny v ulicích
Tomáš je ještě mladší než Lucka – letos mu bylo šestnáct. A jak sám říká, studuje IT. Víra v úspěch ho opouštěla hodně pomalu. Spočteno už bylo dobrých čtyřicet procent hlasů, ale Tomáš stále doufal: „Čekám, až se to všechno sečte. Udělalo by mi radost, i kdyby to bylo aspoň vyrovnaný. Když už nic jinýho.“ Nebylo.
Důvod, proč se rozhodl aktivně zapojit do prezidentské kampaně, je pozoruhodný: „Není mi ještě osmnáct a nemůžu volit. Na webu jsem si našel, že staví tým dobrovolníků, zkusil jsem se přihlásit a ono to vyšlo.“ Proč si vybral zrovna Nerudovou, vysvětluje stručně – přečetl si její názory a zjistil, že mu vyhovují.
Práce ve volební kampani podle něj zabrala spoustu času. „Strávili jsme hodiny a hodiny na ulicích, bavením se s lidmi, bavením se o Danuši a vysvětlováním, kdo to je.“ Přineslo mu to prý spoustu zážitků, nové známé a bylo to „prostě supr“.