„Klima prohrálo volby,“ zněl jeden z komentářů na volební debakl Pirátů, jediné strany, pro niž klimatická politika byla zásadním bodem programu. To je možná trochu přehnané, spíše lze říct, že klima volby nevyhrálo.
Končící ministr průmyslu Karel Havlíček se během svého působení snažil kličkovat mezi protichůdnými zájmy Bruselu, Hradu, tuzemského autoprůmyslu a producentů emisí a nikoho při tom moc nenaštvat. Výsledkem takové strategie byla stagnace, protože kdo nic nedělá, nic nepokazí. S novou vládou se toho na současné klimaticko-energetické politice Česka zase tolik nezmění, v některých oblastech lze očekávat mírné zlepšení.
Výraznější příklon k zelené energetice pod novým kabinetem lze očekávat jen v případě, že by se novým ministrem průmyslu stal lidovec Marian Jurečka. Ten se v posledních letech profiloval jako příznivec progresivní energetiky, ve Sněmovně předložil v tomto směru mnoho pozměňovacích návrhů. Podle dosavadních informací to však vypadá, že Jurečka zamíří spíše na své bývalé ministerstvo zemědělství. Lidovci však avizují také zájem o resort životního prostředí, ze kterého by rovněž mohli klimatickou politiku země značně ovlivňovat.
Zájem o průmysl však projevuje i tradičně klimaskeptická ODS a hnutí STAN. Především mezi občanskými demokraty působí radikální antiklimatické křídlo kolem europoslance Alexandra Vondry. V ODS je ovšem také třeba solárník a baterkář, jihočeský hejtman a bývalý ministr průmyslu Martin Kuba.
Nelze proto očekávat, že by občanští demokraté vysloveně torpédovali veškerý Green Deal a šli do ostrého střetu s Bruselem. To by bylo proti zájmům klíčového autoprůmyslu, který již nenávratně naskočil na nízkoemisní vlnu. To samé platí do jisté míry i pro ČEZ.
Zemi by také zřejmě připravili o stovky miliard z Modernizačního i dalších fondů. Ohrožování štědrých evropských penězovodů byla přitom jedna z hlavních výtek opozice vůči Andreji Babišovi. A v neposlední řadě by tím znechutili i své voliče, kteří sice EU moc nemusí, stěhovat se do Kaczyńského Polska či Orbánova Maďarska se jim však chce ještě méně.
Průmysl pod vládou ODS by nejspíš znamenal pokračování havlíčkovské politiky. Rozvoj solární či nukleární energetiky by mohl dokonce akcelerovat. To by však nebyl ani tak důsledek změny kabinetu, jako spíš zdravotního vyčerpání oslabeného prezidenta Miloše Zemana. Právě snahu vyhovět prezidetovi lze najít za většinou obstrukcí vůči fotovoltaice a dalším typům moderní energetiky posledních let, samotnému Babišovi byly soláry celkem ukradené.
Do stejné kategorie paradoxně spadá vlekoucí se příprava nového jaderného bloku. Právě neskrývané protežování ruského uchazeče o stavbu ze strany prezidentova okolí je příčinou mnoha prodlení. Na rozdíl od Zemana Babiš Rusy zase tolik nemusí a neustálé odkládání bylo součástí strategie premiéra, jak prezidenta neodmítnout, ale ani mu nevyhovět. S novou vládou, daleko méně závislou na indisponovaném prezidentovi, by mohl celý proces nabrat na obrátkách s nekrlemelskými uchazeči. Zda se takoví nakonec najdou, je jiná otázka.
Lze rovněž předpokládat, že konzervativní vláda bude otevřená volání průmyslníků po nejrůznějších kompenzacích vysokých cen emisních povolenek, odkladů ze splnění zpřísňujících se emisních limitů nebo že se bude v Bruselu zasazovat za zastropování cen povolenek a revizi systému obchodování s nimi. Kritická bude také vůči zatěžování oborů mimo povolenkový systém, jako je doprava, malý průmysl, lokální topeniště či zemědělství. Stejně jako to dělal Babišův kabinet. S vládou Petra Fialy se daň na vysokoemisní hovězí nejspíš odkládá na neurčito. Návrat do století páry nás však také nečeká.