Vypadá to, že je po pandemii, přinejmenším do podzimu, a řešíme, jestli se lidé vracejí dost rychle do obchodů a restaurací, jak se nám zase pěkně rozbíhá ekonomika či zda lidé přicházejí z home officů zpět do kanceláří.
Návrat do normálu je ale především o něčem trochu jiném. Je o individuální svobodě a občanských právech, kterých jsme si ještě loni v únoru užívali s naprostou samozřejmostí a dnes jsou něčím, za co se zase demonstruje na náměstích.
O hnutí hospodských Chcípl PES si může myslet každý, co chce, stejně jako o poslanci Volném. Nikdo libovější se však bohužel proti - ještě nedávno nemyslitelným - omezením lidské svobody zatím pořád nestaví a zabrzdění tuzemské verze covid pasu ve sněmovně je sice jistou nadějí, ale křičet je třeba mnohem více. Hodně nefér se tu míchají podmínky pro překročení hranic cizích států s diskriminací významné části populace ve veřejném prostoru u nás doma. Nenápadně a záludně.
Mimo ústavu
Proti principu, že každý stát má právo bránit se zavlečení nákazy podmíněním vstupu na své území očkováním či nějakým testem, nelze příliš protestovat. Mimochodem, dávno to funguje u mnoha tropických zemí. V Evropě to sice silně koliduje se vzývaným schengenským zázrakem, ale ten je po migrační krizi stejně pár let silně rachitický.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot